Kdo platí za nezkrotnou genialitu umělé inteligence? Klíčem je správné využití

3. srpna 2026Inovace

Umělá inteligence (AI) se v posledních letech stala stále výraznější součástí našich životů. Zpočátku fascinovala svými schopnostmi, usnadňovala rutinní úkoly a pomáhala dosahovat osobních i pracovních cílů. Nyní se však AI vyvinula v náročného „adolescenta“, který zásadně mění způsob naší práce a myšlení, vyžaduje neustálou pozornost a odvádí nás od jiných důležitých činností.

Pokusy o regulaci AI ze strany vlád nemusí být dostatečné. Je obtížné odolat lákadlu snadného přístupu k obrovskému množství znalostí, kvalitním textům a vizuálům. Delegování nudných úkolů na AI, jako je psaní e-mailů nebo dokonce univerzitních prací, však může potlačit kreativitu, individualitu a mezilidské vztahy. Měli bychom si položit otázku, zda bychom raději dostali ručně psaný vzkaz s drobnými chybami, nebo dokonale gramatický e-mail, o kterém víme, že ho autor sám nenapsal.

Dále se objevuje fenomén „AI psychózy“, kdy jsou modely AI navrženy tak, aby uživatele připoutaly k neustálému využívání služeb, a to prostřednictvím lichotivých odpovědí, které posilují ego nebo úzkosti, uvolňují endorfiny a vytvářejí závislost. To vede k riziku vytváření individualizovaných realitních bublin, které nejsou korigovány sociálními normami reálného světa. Může se stát, že interakce s inteligentním strojem bude snazší a příjemnější než s lidmi, což ovlivní naši potřebu rozhovorů, diskusí či emocionálního zapojení.

Pokud stroje začnou formovat naše myšlenky a emoce, hrozí ztráta rozmanitosti názorů a potlačení kreativity, což by mohlo vést k jednotnému, monolitickému narativu ovládanému velkými korporacemi poskytujícími tyto služby. Papež Lev XIV. v této souvislosti varoval před „modloslužbou zisku, která obětuje slabé, uniformitou, která neutralizuje rozdíly, a předstíráním, že jediný jazyk – i digitální – může přeložit vše, včetně tajemství osoby, do dat a výkonu“. Kromě toho může špatné řízení AI prohloubit rozdíly mezi bohatými a chudými populacemi. Papež varuje před technologií, která slibuje osvobození od slabostí, ale zároveň opomíjí celé populace.

Značný dopad mají také datová centra, která spotřebovávají obrovské množství elektřiny a vody a generují neustálý hluk. Například datové centrum o výkonu 100 MW, zpracovávající denně 10 miliard gigabajtů dat, spotřebuje až 2,4 milionu kWh elektřiny a 2 miliony litrů vody denně, což je více než malé město. Pro srovnání, lidský mozek zpracuje 74 gigabajtů dat s minimální spotřebou 0,3 kWh elektřiny a 2,5 litru vody denně. Interakce s ChatGPT pro napsání 100slovného e-mailu spotřebuje ekvivalent jedné 500ml láhve vody.

I přes tyto obavy je zřejmé, že umělá inteligence je již součástí našeho světa a je nezbytné naučit se ji správně používat. Je potřeba lépe porozumět jejím omezením a oblastem, kde přináší největší užitek vzhledem k potřebným zdrojům. AI by neměla nahrazovat lidskou odbornost, ale spíše ji doplňovat. Čím větší odbornost člověk v dané oblasti má, tím cennější je přínos AI. Odborníci dokážou lépe formulovat relevantní otázky, korigovat směr konverzace s AI a snadněji odhalit chyby v zdánlivě dokonalých odpovědích. Je klíčové povzbuzovat lidi, zejména mladé, aby se nadále vzdělávali a zdokonalovali ve svých oborech, a nenechali se zmást marketingovými tvrzeními, že AI již většinu profesí vyřešila. Čím více znalostí a odborných dovedností mladá generace získá, tím uvážlivěji a selektivněji bude moci AI využívat ve své práci a pro budoucí prospěch společnosti.