Milion S$ na výživné? Soud v Singapuru odmítl nařídit DNA test kvůli nedostatku důkazů a ochraně soukromí

Žena v Singapuru neuspěla u soudu s žádostí o nařízení DNA testu muži, kterého označila za otce svého dítěte. Požadovala po něm výživné ve výši až 1 milionu singapurských dolarů (přibližně 780 000 amerických dolarů).

Žena v Singapuru neuspěla u soudu s žádostí o nařízení DNA testu muži, kterého označila za otce svého dítěte. Požadovala po něm výživné ve výši až 1 milionu singapurských dolarů (přibližně 780 000 amerických dolarů). Soudce Phang Hsiao Chung rozhodl, že ačkoliv rodinný soud má pravomoc nařídit takový test, tato pravomoc by měla být uplatňována zřídka s ohledem na legitimní obavy o soukromí. Zdůraznil, že k nařízení DNA testu je zapotřebí dostatečných důkazů, nikoliv pouhých tvrzení.

Soudce uvedl, že by jinak mohla žena, která otěhotní, žádat test od jakéhokoli muže, se kterým měla pohlavní styk, pouze na základě holého tvrzení. Soud musí být přesvědčen, že mezi stranami došlo k pohlavnímu styku v době početí dítěte. V tomto konkrétním případě soudce shledal, že žena nepředložila dostatečné důkazy a měl vážné pochybnosti o její věrohodnosti. Její vysvětlení, proč byl jako otec na rodném listě uveden jiný muž, označil za „zjevně smyšlené“.

Žena porodila dítě v květnu 2014. Rok předtím se provdala za muže známého jako „M“, který byl uveden jako otec na rodném listě. Po rozvodu v roce 2020, kdy M měl sám zajišťovat výživu obou dětí (měli i druhé dítě), se žena obrátila na soud s požadavkem na výživné od údajného biologického otce. Předložila dvě mírně odlišné verze událostí ohledně svého vztahu s mužem. Muž popřel, že by byl otcem, a tvrdil, že s ženou měl pouze jednorázový chráněný pohlavní styk na začátku roku 2013, po kterém mu žena údajně nabídla sex za peníze. Dále uvedl, že o těhotenství nebyl nikdy informován. Argumentoval také, že dítě se mělo počít v září 2013, tedy po svatbě ženy s M. Soudce odmítl ženin pokus o nařízení DNA testu a nařídil jí zaplatit muži náklady ve výši 1 800 S$. Žena se proti rozhodnutí odvolává, a její žádost o výživné je pozastavena do doby, než bude odvolání uzavřeno.

Rozhodnutí soudu tak zdůrazňuje důležitost předložení věrohodných a dostatečných důkazů v případech, kdy se žádá o nařízení DNA testu, a zároveň chrání soukromí jednotlivců před neopodstatněnými požadavky. Případ ukazuje, jak soudní systém usiluje o nalezení rovnováhy mezi zájmy spravedlnosti a ochranou osobních práv.