Chutnají zbytky jídla druhý den lépe? Věda potvrzuje, že někdy ano, ale ne vždy.

Populární přesvědčení, že jídlo chutná druhý den lépe, má podle vědy částečně pravdu, ale platí jen pro některé pokrmy. Russell Keast, potravinový a senzorický vědec z Deakin University v Melbourne, se rozhodl tuto často zmiňovanou kuchyňskou „pověru“ prozkoumat.

Populární přesvědčení, že jídlo chutná druhý den lépe, má podle vědy částečně pravdu, ale platí jen pro některé pokrmy. Russell Keast, potravinový a senzorický vědec z Deakin University v Melbourne, se rozhodl tuto často zmiňovanou kuchyňskou „pověru“ prozkoumat. Sám měl zkušenost, že například kari z restaurace chutnalo ráno po předešlém večeru ještě lépe.

Keast a jeho tým nejprve provedli malý průzkum, kde účastníci z 25 oblíbených jídel vybrali čtyři, u kterých nejvíce věřili, že druhý den chutnají lépe. Následně se 65 dobrovolníků zúčastnilo slepého chuťového testu těchto vybraných pokrmů – hovězích lasagní, máslového kuřete (butter chicken), dhalu a jablečného drobenkového koláče (apple crumble) – za přísných laboratorních podmínek. Vědci dbali na použití stejných receptur, šarží ingrediencí, metod přípravy, kontrolované skladování v chladničce a ohřívání, aby zajistili maximální objektivitu.

První otázkou bylo, zda dobrovolníci dokázali rozlišit čerstvě uvařené jídlo od jednodenního. U dhalu více než 80 procent respondentů zaznamenalo chuťový rozdíl. Máslové kuře a jablečný drobenkový koláč byly také rozlišitelné, zatímco lasagne nikoliv. Následně se zjišťovalo, které jídlo preferovali. Téměř 64 procent dobrovolníků uvedlo, že jednodenní máslové kuře bylo lepší. U zbývajících tří pokrmů byly preference rozděleny téměř padesát na padesát. Zajímavé je, že žádné z jednodenních jídel nebylo v slepém testu hodnoceno jako méně chutné.

Studie naznačuje, že očekávání hraje významnou roli. Pokud bylo jídlo dobré den předtím a stále chutná dobře i následující den, pak přesvědčení, že by mělo být bohatší, vyváženější nebo chuťově rozvinutější, může zážitek ještě umocnit. Závěr tedy není, že všechna jídla chutnají druhý den lépe, ale že některá jídla se mohou změnit způsobem, který lidé vnímají a občas i preferují. Vědci tak mýtus nevyvrátili, ale spíše ho zpřesnili.

Nejpravděpodobnějšími kandidáty na zlepšení chuti druhý den jsou komplexní, vlhká jídla na bázi omáček, kde mají chuťové sloučeniny, tuky, koření, škroby a bílkoviny čas se přerozdělit nebo integrovat. Emma Beckett z Australian Catholic University v Sydney dodává, že kromě chuťové složky může hrát roli i psychologický faktor – radost z toho, že člověk nemusí dělat rozhodnutí a vynakládat úsilí na přípravu jídla.