Jazyk není jen lidský: Ptačí zpěv a velrybí písně se učí podle stejných principů jako naše řeč

Mezinárodní tým vědců odhalil, že ptačí zpěv zebřiček pestrých obsahuje statistické vzorce, které jsou překvapivě podobné těm, jež se nacházejí v lidské řeči. Tento objev navazuje na předchozí zjištění, že podobnou systematickou strukturu využívají i keporkaci.

Mezinárodní tým vědců odhalil, že ptačí zpěv zebřiček pestrých obsahuje statistické vzorce, které jsou překvapivě podobné těm, jež se nacházejí v lidské řeči. Tento objev navazuje na předchozí zjištění, že podobnou systematickou strukturu využívají i keporkaci. Zjištění naznačují, že některé z nejzákladnějších stavebních kamenů jazyka nemusí být výhradně lidské, ale spíše univerzální vlastností naučené komunikace.

Výzkum, publikovaný v časopise Science Advances, ukazuje, že jak ptačí zpěv, tak velrybí písně se organizují podle stejného matematického vzorce, známého jako Zipfův zákon. Ten popisuje, že několik „slov“ (v případě ptáků a velryb sekvencí tónů) je používáno velmi často, zatímco jiná jsou vzácnější. Tato vlastnost se vyvinula v průběhu času a usnadňuje učení a předávání komplexní komunikace z jedné generace na druhou. Vědci se domnívají, že tyto komunikační procesy jsou evolučním řešením, protože jsou předávány kulturně, což znamená, že se zvířata učí své komunikační systémy navzájem.

Tým, vedený výzkumníky z University of Edinburgh, Hebrejské univerzity v Jeruzalémě a Teikyo University v Japonsku, použil metody inspirované tím, jak se batolata učí rozpoznávat slova v řeči. Tyto metody aplikovali na data ze zpěvu zebřiček pestrých. Pozorovali, že ptačí zpěv obsahuje statisticky koherentní sekvence tónů, které jsou ptačím ekvivalentem „slov“. Tyto vzorce byly přítomny již v nejranějších pokusech ptáků o zpěv, což naznačuje, že se přirozeně objevují jako součást procesu učení. Mladí ptáci naslouchají zvukům kolem sebe, aby se nevědomě naučili statistické vzorce, podobně jako si děti uvědomují, kde jedno slovo končí a druhé začíná, rozpoznáváním často se vyskytujících zvuků.

Profesor Simon Kirby z University of Edinburgh, který se na výzkumu podílel, uvedl: „Zvykli jsme si na myšlenku, že jazyk je v přírodním světě jedinečný. Ale díky poznatkům o tom, jak se děti učí jazyk, jsme se mohli blíže podívat na ptačí zpěv a objevili jsme překvapivou shodu mezi těmito druhy oddělenými více než 300 miliony let evoluce.“ Profesor Inbal Arnon z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě dodal, že zjištění naznačují, že některé základní vlastnosti jazyka se mohou objevit všude tam, kde se komunikace učí a předává z generace na generaci, a to napříč evolučně vzdálenými druhy. To neznamená, že lidský jazyk není v jiných ohledech speciální, ale pomáhá nám lépe pochopit, co sdílí a nesdílí s jinými komunikačními systémy v přírodě.

Tento výzkum posouvá naše chápání komunikace a evoluce, neboť naznačuje, že evoluce může opakovaně dospět ke stejnému řešení, kdykoli je třeba komplexní komunikaci naučit a předat napříč generacemi.