Matka si nechala vytetovat klávesnici na ruku, aby její neverbální syn mohl komunikovat i bez techniky

Jessica Fletcher, matka jedenáctiletého neverbálního autistického syna Huntera, našla jedinečné řešení, jak zajistit, aby její syn mohl vždy komunikovat. Inspirací jí byla situace, kdy Hunterovo elektronické komunikační zařízení selhalo během večeře.

Jessica Fletcher, matka jedenáctiletého neverbálního autistického syna Huntera, našla jedinečné řešení, jak zajistit, aby její syn mohl vždy komunikovat. Inspirací jí byla situace, kdy Hunterovo elektronické komunikační zařízení selhalo během večeře. V tu chvíli to byla jediná cesta, jak mohl Hunter vyjádřit svá přání.

Když se zařízení vypnulo, Jessica se snažila improvizovat a napsala abecedu na papír. Hunter, zvyklý na rozložení klávesnice, byl frustrovaný, protože písmena nebyla ve správném pořadí. Přesto se nevzdal, papír otočil a nakreslil si vlastní klávesnici, aby mohl napsat, co si přeje k jídlu. Tento okamžik Jessicu hluboce zasáhl. Uvědomila si, že nemůže spoléhat pouze na technologii, protože ta může selhat.

Aby se podobná situace už nikdy neopakovala, Jessica se rozhodla pro trvalé řešení. Navštívila tetovací salon a nechala si na předloktí vytetovat klávesnici. Díky tomu může Hunter komunikovat psaním na její ruku, když technologie selže nebo když jsou na místech, kam si elektronické zařízení nemůže vzít, například u bazénu.

Video, které matka zveřejnila na jejich facebookové stránce „Hunter’s Voice“, kde Hunter píše na její tetovanou klávesnici slovo „splash pad“ (vodní hřiště), se stalo virálním. Získalo přes 2 miliony lajků a 77 000 sdílení. Nápad Jessicy inspiroval mnoho lidí. Místní firma Maritimer se s ní dokonce spojila, aby vytvořila trička s klávesnicí na rukávu, což umožní i dalším rodičům a pečovatelům komunikovat s neverbálními blízkými. Hunterovi to navíc otevírá nové možnosti povídat si s kamarády ve škole, kteří si také přejí mít taková trička, aby s ním mohli „šeptat“ a sdílet tajemství na hřišti.

Mnozí rodiče vyjádřili obdiv a někteří dokonce zvažují, že si tetování zopakují. Jeden z komentářů na Facebooku zněl: „Ukázala jsem to manželovi a řekl: ‚Pojďme do toho!‘ Je to tak inspirativní nápad! Máme patnáctiletého neverbálního autistického syna a ten by to na nás miloval!“ Další uživatelka, dětská logopedka, napsala, že ji nikdy nenapadlo si něco takového nechat vytetovat, ale že to bude její další tetování a že už má nápady na adaptace pro děti, které neumí hláskovat. Příběh Jessicy a Huntera tak ukazuje sílu mateřské lásky a vynalézavosti, která může inspirovat a pomoci mnoha dalším rodinám.