Trauma trojnásobně zvyšuje riziko psychózy. Nová terapie nabízí účinnou pomoc

Lidé s psychózou mohou zažívat halucinace – vidění, slyšení, čichání, ochutnávání nebo pociťování věcí, které nejsou přítomny – a bludy, což jsou pevně zakořeněná přesvědčení, která ostatní nesdílejí a často pramení z obav z ublížení od druhých nebo z paranoi.

Lidé s psychózou mohou zažívat halucinace – vidění, slyšení, čichání, ochutnávání nebo pociťování věcí, které nejsou přítomny – a bludy, což jsou pevně zakořeněná přesvědčení, která ostatní nesdílejí a často pramení z obav z ublížení od druhých nebo z paranoi. U některých jedinců může být psychóza jednorázovou epizodou v reakci na akutní stres, zatímco u jiných se mohou rozvinout opakované nebo přetrvávající potíže, vedoucí k diagnóze schizofrenie nebo bipolární poruchy.

Psychóza může ovlivnit myšlenkové dovednosti, takže může být obtížné se soustředit nebo mít zmatené myšlenky a řeč. Také může ovlivnit emoce a motivaci, což vede k pocitům otupělosti a izolace, nebo vyvolává výkyvy nálad. Lidé, kteří zažili traumatické životní události, zejména v dětství, mají třikrát vyšší pravděpodobnost, že se u nich rozvine psychóza, než ti, kteří trauma nezažili. Toto zvýšené riziko je srovnatelné s rizikem vzniku rakoviny plic u kuřáků.

Traumatické události mohou formovat způsoby, jakými se lidé snaží zvládat nebo přežít ohrožující situace. Například někteří si mohou vyvinout přecitlivělý poplašný systém na hrozby (hypervigilance), zatímco jiní se mohou „odpojit“ nebo se od zážitku odříznout (disociace). Vzpomínky na traumatické události mohou být velmi vtíravé a živé, takže se lidé cítí, jako by se minulost odehrávala v přítomnosti. Trauma může také ovlivnit, jak lidé vnímají sebe, svět a ostatní, což vede k negativním přesvědčením, jako jsou „jsem špatný nebo odporný“, „špatné věci se mi vždycky dějí“ nebo „ostatním se nedá věřit a chtějí mi ublížit“. Tyto příznaky jsou ústřední pro posttraumatickou stresovou poruchu (PTSD), ale nyní se také uznává, že se mohou překrývat s prožitky psychózy, včetně halucinací a bludů, a přispívat k nim. Výzkum stále rozplétá, jak tyto vzorce chování, přesvědčení a vzpomínky mohou vést k psychóze. Je možné, že PTSD činí mozek natolik zaměřeným na hrozby, že mění způsob, jakým lidé prožívají realitu a čemu věří.

Léky jsou často neúčinné při léčbě překrývajících se příznaků PTSD a psychózy, jako jsou fragmentované vzpomínky, hypervigilance a disociace. Nedávný výzkum však ukazuje, jak psychologická terapie zaměřená na léčbu PTSD může také zlepšit psychotické příznaky, jako jsou bludy, paranoia a halucinace. Tato léčba se nazývá kognitivně behaviorální terapie zaměřená na trauma pro psychózu (trauma-focused CBT for psychosis) a staví na základech jiných terapií. Obecně se CBT zaměřuje na přeformulování neužitečných myšlenek a chování. Jako standardní technika pro léčbu PTSD terapeut pomáhá člověku strukturovaným způsobem se vracet k tíživým vzpomínkám a probírat je. Například může pomoci někomu, kdo přežil traumatickou událost a myslí si „byla to moje chyba“, aby si vytvořil alternativní narativ, například „udělal jsem, co jsem v té chvíli mohl“.