Překvapivý objev: Šavlozubí tygři byli před vyhynutím nemocní a trpěli inbreedingem

Představte si kočku, která vážila až 270 kilogramů a místo drápů měla děsivé šavlovité zuby. Řeč je o *Smilodon fatalis*, známém jako šavlozubý tygr, který dominoval krajině před 20 miliony lety.

Představte si kočku, která vážila až 270 kilogramů a místo drápů měla děsivé šavlovité zuby. Řeč je o *Smilodon fatalis*, známém jako šavlozubý tygr, který dominoval krajině před 20 miliony lety. Nový výzkum však odhaluje překvapivou stránku tohoto obávaného predátora: před svým vyhynutím na konci poslední doby ledové, zhruba před 12 000 lety, byl pravděpodobně nemocný a trpěl příbuzenským křížením.

V nedávné studii publikované v časopise *Frontiers in Veterinary Science* vědci zkoumali více než 3 700 obratlů od nejméně 849 jedinců *S. fatalis*, jejichž kosterní pozůstatky byly zachovány v proslulých asfaltových jámách La Brea v Los Angeles. Tyto jámy, známé jako jedno z nejbohatších nalezišť fosilií z doby ledové, fungovaly jako past na masožravce: velký býložravec uvízlý v asfaltu přilákal predátory a mrchožrouty, kteří se sami stali obětí pasti.

Analýza obratlů odhalila rozmanité, někdy závažné patologie, včetně známek chronických zánětlivých onemocnění. Vědci také identifikovali přes 200 vrozených malformací obratlů, téměř 50 srostlých obratlů a známky abnormálního růstu kostí a úbytku kostní hmoty. Pozoruhodný byl objev nádorů míšních nervů (SNT) u tří různých jedinců, což naznačuje genetické mutace. Odhadovaná prevalence SNT u šavlozubých tygrů byla 353 na 100 000 jedinců, což je výrazně více než u lidí (0,38 na 100 000).

Tyto vrozené vady a nemoci mohly mít výrazné důsledky pro populaci, která již zažívala úbytek. Nádory míšních nervů u lidí a psů často způsobují bolest, svalovou atrofii a kulhání, což by u starověkého predátora zásadně ovlivnilo lovecké schopnosti. Zvíře s omezenými funkcemi a zdravotními problémy by se pravděpodobněji stalo obětí pasti v asfaltových jámách, když by se snažilo ulovit uvízlého býložravce. Ačkoli scénář inbreedingu (příbuzenského křížení) je fyzickými důkazy dobře podložen, jeho definitivní potvrzení by vyžadovalo analýzu DNA, která však u fosilií z La Brea není možná, neboť se nezachovaly žádné měkké tkáně.

Tento výzkum má důležité poselství i pro dnešní dobu. Ukazuje, že i mocní predátoři mohou být zranitelní vůči genetickým problémům a nemocem, zejména pokud jejich populace klesá. Vědci zdůrazňují, že podobné problémy s inbreedingem a zdravotními důsledky se objevovaly u savců na konci pleistocénu, například u mamutů, u nichž analýza DNA odhalila vysoký stupeň příbuzenského křížení před jejich vyhynutím, což mohlo vést k vážným onemocněním. Tato zjištění slouží jako varování pro současné živočišné populace, které čelí mnoha výzvám, jako je změna klimatu, ničení životního prostředí a ztráta přirozeného habitatu. Pochopení faktorů, které přispěly k vyhynutí šavlozubých tygrů, nám může pomoci lépe chránit ohrožené druhy dnes a zabránit opakování podobných scénářů.