Malawi řeší potravinovou nejistotu: Proč miliony farmářů vázne v kukuřičné monokultuře a jak podpořit odolnější zemědělství?

Malawi se již dvě desetiletí potýká s potravinovou nejistotou, neboť sklizeň kukuřice stagnuje, zatímco populace výrazně roste. Miliony lidí jsou tak každoročně ohroženy nedostatkem jídla.

Malawi se již dvě desetiletí potýká s potravinovou nejistotou, neboť sklizeň kukuřice stagnuje, zatímco populace výrazně roste. Miliony lidí jsou tak každoročně ohroženy nedostatkem jídla. Malí zemědělci, kteří tvoří páteř produkce kukuřice v zemi, se snaží uživit na malých pozemcích, což je komplikováno vysokými náklady na hnojiva, degradovanou půdou, nepravidelnými srážkami a nespolehlivým přístupem k vládním dotacím. Mnozí jsou nuceni prodat velkou část své kukuřice, aby si zajistili základní potřeby, a poté se spoléhají na pěstování rizikových zeleninových plodin nebo na sezónní práce, aby si v hubených měsících koupili jídlo.

Příkladem je osmnáctiletá Tapiwa Ligomeka z vesnice Goliati v jižním Malawi, která se svým manželem sklidila z necelého půl hektaru půdy pouhých 178 kg kukuřice. Bez možnosti pořídit si hnojivo a s nutností prodat část úrody na nákup cukru, mýdla a oleje, se rodina potýká s nedostatkem jídla již čtyři měsíce po sklizni. Podobně Laston Mchiswe, otec čtyř dětí, pěstuje zelí na břehu řeky, aby si zajistil příjem po vyčerpání sklizně kukuřice. Tyto zeleninové plodiny však často trpí přebytkem na trhu, což snižuje ceny a může vést k zadlužení.

Vláda Malawi odhaduje, že v roce 2026 bude sklizeň kukuřice činit 3,3 milionu metrických tun, což je stále pod národní potřebou 3,5 až 3,7 milionu tun. Tento deficit pravděpodobně vystaví hladu až 2,6 milionu lidí v období mezi říjnem a březnem 2027, přičemž většina z nich bude paradoxně pocházet z řad drobných zemědělců. V roce 2014 se Malawi a další africké vlády zavázaly k posílení zemědělství a zdvojnásobení produktivity farmářů do roku 2025, avšak tyto sliby se z různých důvodů nenaplnily.

Vládní program dotací na hnojiva a osivo kukuřice, spuštěný v roce 2005, sice zpočátku vedl k výraznému nárůstu produkce kukuřice (z 1,25 milionu tun v roce 2004 na 2,7 milionu tun v sezóně 2005-2006), ale v posledních dvaceti letech se výnosy udržely zhruba na stejné úrovni, zatímco populace Malawi vzrostla o více než třetinu na více než 21 milionů obyvatel. Program je navíc poznamenán korupcí a neefektivitou, což mnoha farmářům brání v přístupu k potřebným vstupům.

Nedostatek půdy, zejména v okrese Thyolo, kde 42 % půdy není vhodné k obdělávání, je dalším významným faktorem. Zdejší čajové plantáže, založené v koloniální éře, zabírají rozsáhlé plochy, což omezuje dostupnost půdy pro drobné zemědělce. Průměrná velikost rodinné farmy v Thyolu byla před deseti lety pouhých 0,4 hektaru. Trvalý hlad v oblasti zhoršuje i sociální problémy, jako jsou dětské sňatky a krádeže, a environmentální dopady, včetně neregulované těžby písku a nelegální výroby dřevěného uhlí, které ničí lesy a zhoršují povodně i sucha.