Indonésie sní o bateriové velmoci: Čínské miliardy drží projekt při životě, ale trh s LFP mění pravidla

Když jihokorejská firma LG Energy Solution loni zrušila svou plánovanou investici ve výši 8,45 miliardy dolarů, byla to pro indonéské plány na vybudování integrovaného ekosystému pro výrobu baterií významná rána.

Když jihokorejská firma LG Energy Solution loni zrušila svou plánovanou investici ve výši 8,45 miliardy dolarů, byla to pro indonéské plány na vybudování integrovaného ekosystému pro výrobu baterií významná rána. Projekt Titan, zaměřený na využití rozsáhlých zásob niklu ve Východní Halmaheře pro výrobu baterií pro elektromobily (EV) a jejich následnou expedici do továrny v Západní Jávě, čelil pochybnostem již léta kvůli zdlouhavým studiím proveditelnosti. Do mezery po LG však vstoupilo konsorcium čínských společností, které letos uzavřelo investiční a kooperační rámec v hodnotě 6 miliard dolarů s indonéskými státními podniky, čímž udrželo Projekt Titan při životě.

Tato spolupráce však zároveň zdůrazňuje silnou závislost Indonésie na Číně v oblasti kapitálu, technologií a materiálů pro výrobu baterií. Zulfikar Rakhmat z Centra pro ekonomická a právní studia v Jakartě upozorňuje, že Indonésie sice získává finanční prostředky, ale chybí jí přenos technologií a vytváření kvalifikovaných pracovních míst. Závislost na Číně v oblasti financování, tavení niklu a zpracovatelských kapacit je podle něj téměř úplná. Tato situace může přinést další komerční rizika, zejména s ohledem na to, že levnější bezniklové baterie získávají na trhu s elektromobily stále větší podíl. Pokud bude indonéský bateriový řetězec vnímán jako zcela čínský a závislý na uhlí, jeho produkty se pravděpodobně budou obtížně prosazovat na západních trzích, které usilují o snížení závislosti na čínských technologiích a dovozu uhlíkově náročného zboží.

Čínské investice do rozvoje indonéských niklových rezerv, které jsou největší na světě, nejsou novinkou. Čína byla hlavním motorem úspěšného tlaku Indonésie na domácí rafinaci niklu poté, co vláda v roce 2020 zakázala vývoz surové rudy. Díky miliardovým investicím Číny do rafinérských kapacit vznikly v blízkosti dolů rozsáhlé průmyslové parky, většinou poháněné uhlím. Do roku 2025 Indonésie produkovala dvě třetiny světové nabídky surového niklu a disponovala 43 % rafinérských kapacit, přičemž tři čtvrtiny těchto kapacit kontrolují čínské firmy. Ačkoli se hovořilo o využití nerostného bohatství pro baterie energetické transformace, skutečným úspěchem Indonésie bylo rozvinutí průmyslu nerezové oceli, největšího globálního spotřebitele niklu. Více než 80 % indonéského niklu v roce 2025 směřovalo do sektoru nerezové oceli a pouze 17 % do dodavatelského řetězce baterií pro elektromobily.

Rozvoj bateriového průmyslu se ukázal být mnohem složitější. Ačkoli je po celé zemi plánováno nebo ve výstavbě několik závodů na zpracování niklu na materiály pro baterie, mnohé z nich jsou stále v raných fázích vývoje. Přesto indonéský export baterií v roce 2025 přesáhl 1 miliardu dolarů a odhaduje se, že do roku 2028 bude 30 % indonéské produkce niklu směřovat do výroby bateriových materiálů. První závod na výrobu bateriových článků v Karawangu, vyvinutý společností Hyundai a LG Energy Solution (která jej stále provozuje navzdory odstoupení od Projektu Titan), zahájil provoz v roce 2024. Projekt Titan má za cíl vyvinout kapacitu 20 gigawatthodin (GWh) pro výrobu niklových baterií pro elektromobily a také baterií pro ukládání energie. Další společný podnik s čínským gigantem CATL v hodnotě 5,9 miliardy dolarů bude rozvíjet těžbu niklu, zpracování a recyklaci baterií ve Východní Halmaheře a také zařízení na výrobu baterií v Karawangu.