Elon Musk a vize pro klima: Jak Kardashevova škála může podle něj vyřešit energetickou krizi

V době, kdy se stále častěji setkáváme s extrémními projevy počasí, nabízí Elon Musk koncept, který by mohl nabídnout uklidnění. Podle něj je řešení klimatické krize jednoduché: přesunout výrobu energie „mimo planetu“ s využitím takzvané Kardashevy škály.

V době, kdy se stále častěji setkáváme s extrémními projevy počasí, nabízí Elon Musk koncept, který by mohl nabídnout uklidnění. Podle něj je řešení klimatické krize jednoduché: přesunout výrobu energie „mimo planetu“ s využitím takzvané Kardashevy škály. Tento koncept, oblíbený v technologickém světě, má být odpovědí na blížící se globální problémy i s nimi spojenou úzkost.

Kardashevova škála, pojmenovaná po sovětském astronomovi Nikolaji Kardashevovi, který ji vytvořil v roce 1964, slouží k měření úspěšnosti civilizace na základě její schopnosti využívat energii. Podle jeho měření lidstvo nedosáhlo ani úrovně „typ I“, protože nedokáže plně ovládat počasí ani využívat veškerou energii Slunce. Nejvyšší úroveň, typ III, popisuje civilizaci, která ovládla energii celé galaxie, s dalšími teoretickými úrovněmi, jako je typ IV (energie vesmíru) a typ V (multivesmír), které kontrastují s naší současnou závislostí na fosilních palivech.

Tato myšlenka je v Silicon Valley velmi přitažlivá, neboť v sobě nese nostalgický futurismus připomínající vesmírné závody. Musk navrhuje přirozenou implementaci Kardashevových myšlenek prostřednictvím rozvoje vesmírné infrastruktury, což by znamenalo přesun výroby energie mimo planetu, včetně orbitálních datových center. Toho by se dosáhlo vypuštěním milionů jednotek na oběžnou dráhu, které by lépe zachycovaly sluneční energii.

Autor článku však tento přístup kritizuje jako typický pro technologické miliardáře, kteří věří, že jejich genialita je univerzálním klíčem k veškerému lidskému poznání, minulému, současnému i budoucímu. Tato víra je poháněna inovacemi a je osvobozena od omezení, která přináší nutnost skutečně se vyznat v daném odborném tématu. Jako příklady uvádí Jeffa Bezose, který se místo financování veřejného školství zaměřil na reformu předškolního vzdělávání, nebo Marka Zuckerberga a jeho manželku Priscillu Chan, kteří také zakládali školy bez potřebné odbornosti. Podobně je zmíněn Steve Jobs, který po diagnóze rakoviny slinivky břišní v roce 2003 odkládal operaci ve prospěch vlastních holistických a dietních metod. Žádný z těchto podniků nebyl úspěšný.

Muskova vize zní sice velmi lákavě a vizionáři potřebují obrovské ambice, ale tyto návrhy vyžadují od veřejnosti ochotu pozastavit nedůvěru. Článek naznačuje, že je důležité kriticky zhodnotit, zda takovéto „magické kulky“ skutečně představují reálné řešení komplexních problémů, nebo zda odvádějí pozornost od pozemských a často méně „cool“ přístupů, které vyžadují hluboké odborné znalosti a systematickou práci.