Automatizace mění práci leteckých dispečerů: Stíhá regulace držet krok s novými riziky?

Rozšiřující se automatizace v řízení letového provozu přináší zásadní změny, které se netýkají pouze technologie, ale i role leteckých dispečerů a regulačních rámců.

Rozšiřující se automatizace v řízení letového provozu přináší zásadní změny, které se netýkají pouze technologie, ale i role leteckých dispečerů a regulačních rámců. Doktorský výzkum, který se zaměřil na dopady automatizace na dispečery a analýzu mezinárodních, regionálních a národních předpisů, odhalil, že klíč k bezpečnému provozu spočívá ve složité interakci mezi lidmi, automatizovanými systémy a regulací.

Průzkum mezi leteckými dispečery ukázal, že s automatizací se pojí rizika jako přehnaná důvěra v systémy, snížení manuálních dovedností a nárůst pracovní zátěže v případě selhání automatiky. Zajímavé je, že ačkoli dispečeři nedůvěřují umělé inteligenci (AI) v plném převzetí jejich práce, většina z nich nevěděla, jakým způsobem je AI již v jejich operacích využívána. Analýzy legislativy navíc odhalily různé nedostatky na mezinárodní, národní i provozní úrovni.

Automatizace je často prezentována jako cesta ke snížení lidských chyb a pracovní zátěže. V řízení letového provozu mohou automatizované systémy zpracovávat velké objemy informací, monitorovat pohyb letadel a asistovat dispečerům. Avšak zavedení automatizace lidskou roli neodstraňuje, nýbrž ji mění. Dispečeři se přesouvají od aktivního oddělování letadel k monitorování systémů a zasahování pouze v případě potřeby. To sice může v některých situacích snížit zátěž, ale zároveň vytváří nové kognitivní výzvy. Studie lidských faktorů identifikovaly rizika, jako je přehnaná důvěra v automatizaci (tzv. automatizační zkreslení) a pokles situačního povědomí, což vede k větší pasivitě. Dovednosti, které se používají jen zřídka, mohou časem oslabovat.

Nové technologie mohou vytvářet nová rizika. Bylo zjištěno, že školicí programy dostatečně nepřipravují dispečery na praktické fungování automatizovaných systémů. Postupy vyvinuté pro starší systémy se neshodují s možnostmi a omezeními těch nových. Úřady civilního letectví navíc mohou postrádat dovednosti k detekci pomalého, neviditelného odklonu od bezpečnostních postupů v každodenní práci, známého jako operační drift, ke kterému dochází po implementaci. Dalším rizikem je, že selhání automatizovaných systémů může výrazně zvýšit pracovní zátěž dispečerů. Pokud k tomu dojde v době, kdy si dispečeři vyvinuli přehnanou závislost na těchto systémech, nemusí již mít potřebné zkušenosti k procedurálnímu řízení letového provozu. V některých případech systém funguje přesně podle návrhu, ale dispečeři s ním interagují způsoby, které vývojáři nepředpokládali. Například elektronické letové proužky, které dispečeři často stále raději zapisují ručně, protože psaní na klávesnici by mohlo snížit jejich efektivitu v rušných časech.

Většina dotazovaných dispečerů potvrdila, že většina automatizovaných systémů není interoperabilní a že používají dočasné nestandardní postupy nebo manuální zásahy k obcházení systémových omezení, takzvané „workaroundy“. V důsledku toho dochází k incidentům, jako je snížení rozestupů mezi letadly, což by mohlo vést ke kolizi. Tato nová rizika vyvolávají další důležitou otázku: kdo by nesl odpovědnost za nehodu, pokud by se dispečer musel spoléhat na tyto „workaroundy“ k řízení letového provozu?