Počet lidí s diabetem 1. typu celosvětově vzroste o 29 % do roku 2049: Klíčem je lepší péče a dostupnost inzulinu
ZdravíNové výzkumy představené na výročním zasedání Evropské asociace pro studium diabetu (EASD) v Miláně odhadují, že počet lidí žijících s diabetem 1. typu (T1D) celosvětově vzroste o 29 %. Z 9,4 milionu v roce 2025 se toto číslo do roku 2049 zvýší na 12,1 milionu.
Nové výzkumy představené na výročním zasedání Evropské asociace pro studium diabetu (EASD) v Miláně odhadují, že počet lidí žijících s diabetem 1. typu (T1D) celosvětově vzroste o 29 %. Z 9,4 milionu v roce 2025 se toto číslo do roku 2049 zvýší na 12,1 milionu. Během tohoto období se také očekává nárůst počtu nových případů ročně o 14 %.
Země s vysokými příjmy, jako je Itálie, Spojené království a Spojené státy, zaznamenají výrazný nárůst počtu lidí s T1D. Například ve Spojeném království se očekává nárůst o přibližně třetinu (více než 100 000 lidí), zatímco v USA o více než půl milionu. Autoři studie naznačují, že vysoká incidence a prevalence v těchto zemích je pravděpodobně důsledkem kombinace genetických faktorů, environmentálních spouštěčů a vysoké míry detekce případů díky dobré zdravotnické infrastruktuře.
Naopak v zemích s nízkými příjmy, jako je Tanzanie, se sice počet nových případů ročně zdvojnásobí, ale absolutní počet lidí s T1D zůstane relativně nízký ve srovnání s bohatšími zeměmi. Epidemiologické údaje o T1D jsou v těchto regionech omezené, což ztěžuje tvorbu efektivních zdravotních politik. Přesné odhady incidence, prevalence a úmrtnosti jsou však klíčové pro formování místních a národních zdravotních strategií a pro implementaci iniciativy Světové zdravotnické organizace (WHO) Global Diabetes Compact, která si klade za cíl snížit riziko diabetu a zajistit spravedlivý a dostupný přístup k léčbě a péči pro všechny diagnostikované osoby.
Model DIAMOND-T1D, který byl použit pro tyto odhady, se od předchozích liší tím, že zohledňuje historické vzorce dostupnosti inzulinu a poskytuje globální, regionální i specifické odhady incidence, prevalence a úmrtnosti T1D od roku 1900 do roku 2050. Model využívá dostupná data o incidenci T1D, věkovém rozložení populace a přežití, kombinovaná s předpoklady týkajícími se věkově specifických sazeb incidence a úmrtnosti u T1D a roku zavedení inzulinu v každé zemi. V budoucnu bude tento model k dispozici jako uživatelsky přívětivý, otevřený webový systém, který umožní uživatelům vytvářet alternativní scénáře pro T1D změnou klíčových vstupních proměnných.
Ačkoli většina lidí s T1D žije v zemích s vysokými a středními příjmy, největší relativní nárůst prevalence T1D se očekává v zemích s nízkými příjmy. To je dáno zlepšujícím se přístupem k inzulinu, monitoringu glukózy a celkovým přežitím v těchto zemích. Věková skupina 0–19 let by měla v roce 2025 tvořit 42 % všech nových případů, přičemž v zemích s nízkými příjmy to bude až 49 %. Tato věková skupina zároveň v roce 2025 představovala 15 % celosvětových úmrtí v populaci s T1D, s výrazným rozdílem mezi 4 % v zemích s vysokými příjmy a 34 % v zemích s nízkými příjmy.