Dva myslitelé z 60. let už věděli, kam směřuje AI. Můžeme ještě změnit její dopad na náš život?

Umělá inteligence (AI), zejména její generativní formy, je stále v počátcích, přesto už nyní mění způsob, jakým interagujeme s obsahem. Lidé ji využívají k tvorbě esejí, popových písní nebo webových stránek, čímž v podstatě reprodukují starý obsah v novém médiu.

Umělá inteligence (AI), zejména její generativní formy, je stále v počátcích, přesto už nyní mění způsob, jakým interagujeme s obsahem. Lidé ji využívají k tvorbě esejí, popových písní nebo webových stránek, čímž v podstatě reprodukují starý obsah v novém médiu. Objevují se však i náznaky skutečně nových forem komunikace s podporou AI, jako je například Project Genie od Googlu, který generuje prozkoumatelné světy v reálném čase, nebo akademické experimenty s knihami jako propojenými moduly s vloženými výzvami.

Tento vývoj je zásadní, protože, jak slavně prohlásil Marshall McLuhan, „médium je zpráva“. Dlouhodobá interakce s AI systémy namísto s lidmi nevyhnutelně změní naše vnímání světa. Společnost má tendenci vyvíjet technologie, které, jak tvrdil Guy Debord ve svém díle „Společnost spektáklu“ z roku 1967, proměňují naše životy v řadu interakcí s komodifikovanými reprezentacemi. Debord předpověděl, že velká část toho, co bylo dříve prožíváno spontánně, bude zprostředkována technologiemi. V jeho době to byla televize, v mobilní éře se tento trend prohloubil se sociálními médii a online seznamkami.

AI tento proces mediace a komodifikace posouvá ještě dál. Vše, co bylo dříve spontánní, se nyní může dít prostřednictvím média a být monetizováno. Nejde o žádné spiknutí, ale společnosti mají obrovskou motivaci investovat do vývoje technologií, které dokáží zaujmout naši pozornost a ovlivnit naše chování. Cokoli, co dokáže ovládnout naši pozornost, má obrovskou hodnotu. Debord by navrhl, že k předpovědi trajektorie AI je třeba se zamyslet nad tím, co v lidském životě ještě zůstává mimo ekonomiku – zábava, cvičení, spánek, přátelství, romantika, jídlo – a pak se zeptat: „Jak by to mohlo převzít nějaké médium obohacené o AI?“

Mediální technologie nás budou i nadále odcizovat jeden od druhého a odvádět naši pozornost od smyslových zážitků k pohlcování obsahu a zboží. To vše je sice skvělé pro HDP, ale pochybné z hlediska kvality lidských životů nebo životního prostředí. Lidé jsou společenští tvorové a naše životy jsou postaveny na komunikaci prostřednictvím médií. Přemýšlení o AI jako o médiu, nikoli jen jako o nástroji nebo inteligenci, nám umožňuje klást správné otázky. Místo „co AI dokáže?“ bychom se měli ptát „jak AI mění naše mediální prostředí?“.

Věci se nemusí vyvíjet tímto směrem. AI by mohla změnit mediální prostředí pozitivně – vést k méně času strávenému odpovídáním na e-maily, vyplňováním formulářů nebo vykonáváním rutinních úkolů, a naopak k více času strávenému v parku s přáteli. McLuhan před téměř 60 lety napsal: „Neexistuje absolutně žádná nevyhnutelnost, pokud existuje ochota přemýšlet o tom, co se děje.“ Současné obrovské investice do AI však lze vnímat jako sázku na budoucí mediální prostředí, které ještě více pohltí lidskou pozornost a bude zprostředkovávat naše životy novými a invazivními způsoby. Je na nás, abychom se zamysleli a rozhodli, jaký směr si zvolíme.