Průlom ve výzkumu vyčerpání: Pět různých nemocí sdílí stejný biologický mechanismus únavy

Vědci z University of East Anglia a Oxford BioDynamics identifikovali společný biologický mechanismus, který vysvětluje chronické vyčerpání u pěti závažných onemocnění.

Vědci z University of East Anglia a Oxford BioDynamics identifikovali společný biologický mechanismus, který vysvětluje chronické vyčerpání u pěti závažných onemocnění. Studie publikovaná v časopise Journal of Translational Medicine odhaluje překvapivé podobnosti mezi stavy, které byly dosud považovány za zcela odlišné: chronickým únavovým syndromem (ME/CFS), postcovidovým syndromem, posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD), revmatoidní artritidou a roztroušenou sklerózou.

Ačkoliv tyto stavy spouštějí různé události – od virových infekcí přes psychické trauma až po autoimunitní reakce – pacienti uvádějí téměř identické příznaky. Mezi ty nejčastější patří ochromující únava, takzvaná mozková mlha, poruchy spánku a výrazné omezení každodenního fungování. Výzkumný tým se proto zaměřil na hledání společného jmenovatele, který by tyto projevy sjednotil. To, co objevili, se blíží sjednocující biologické teorii únavy.

Architektura genomu jako klíč k odpovědi

Namísto běžné analýzy sekvencí DNA využili vědci inovativní platformu EpiSwitch Orion. Ta zkoumá trojrozměrnou architekturu genomu, tedy způsob, jakým se DNA v živých buňkách skládá a jak spolu její jednotlivé části interagují. Analýza ukázala, že ačkoliv se jednotlivé geny u těchto nemocí na první pohled příliš neshodují, v rámci složitých biologických sítí se propojují do stejných řídicích obvodů.

Výzkum potvrdil, že geny spojené s každou z těchto nemocí ovlivňují stejné klíčové systémy v těle. Jde především o imunitní a zánětlivou signalizaci, produkci energie v mitochondriích, regulaci metabolismu a reakci na stres. To vysvětluje, proč může virová infekce i psychické trauma vést ke stejnému výslednému stavu – narušení základních biologických okruhů, které mají na starosti odolnost buněk a tvorbu energie.

Cesta k přesné diagnostice a léčbě

Jedním z konkrétních objevů je role genu LAG3, který souvisí s takzvaným vyčerpáním T-buněk. Tento stav nastává, když jsou imunitní buňky po dlouhé aktivaci příliš opotřebované. Pokud se tento nález potvrdí v dalších studiích, mohl by vysvětlit, proč mnoho pacientů zůstává v chronickém stavu i dlouho poté, co původní spouštěč nemoci zmizel.

Tento objev otevírá dveře k vývoji objektivních krevních testů, které by dokázaly identifikovat biologické stopy únavy namísto pouhého spoléhání na subjektivní pocity pacientů. Pro lidi trpící chronickým únavovým syndromem nebo postcovidem, kteří často čelí nejistotě kvůli chybějícím laboratorním testům, to představuje zásadní naději. V budoucnu by toto pochopení sdílených mechanismů mohlo vést i k vývoji léčebných postupů účinných napříč různými diagnózami.

Co to znamená pro Česko