Infarkt u starších pacientů: Studie EVAOLD potvrdila, že rutinní invazivní léčba je nenahraditelná

Klinická studie EVAOLD přinesla důležité vodítko pro léčbu starších pacientů po nejčastějším typu srdečního infarktu, známém jako infarkt myokardu bez elevace ST segmentu (NSTEMI).

Klinická studie EVAOLD přinesla důležité vodítko pro léčbu starších pacientů po nejčastějším typu srdečního infarktu, známém jako infarkt myokardu bez elevace ST segmentu (NSTEMI). Hlavním zjištěním je, že rutinní invazivní přístup by neměl být nahrazen selektivnějším postupem u pacientů ve věku 80 let a starších.

Infarkt NSTEMI se obvykle léčí invazivní strategií, která zahrnuje angiografii – vizualizaci průtoku krve koronárními tepnami pomocí kontrastní látky – a v případě potřeby otevření zablokovaných tepen. Profesor Gilles Barone-Rochette z Univerzitní nemocnice v Grenoblu, hlavní řešitel studie, poukázal na to, že poměr přínosů a rizik rutinní invazivní léčby byl u starších pacientů nejistý kvůli zvýšenému riziku komplikací a nedostatku důkazů z randomizovaných studií. Vědci proto předpokládali, že zátěžové testy by mohly pomoci vybrat starší pacienty, kteří by z invazivní strategie měli největší prospěch.

Studie EVAOLD, otevřená, noninferioritní studie prováděná ve 25 francouzských centrech, porovnávala selektivní invazivní léčbu řízenou zátěžovým testem (angiografie pouze u středně těžkého až těžkého onemocnění) s rutinní invazivní léčbou (angiografie pro všechny bez zátěžového testu). Po randomizaci 587 z plánovaných 1 756 pacientů byla studie předčasně ukončena pro nedostatečnou pravděpodobnost prokázání stejné nebo lepší účinnosti selektivní strategie. Primární cíl, kterým byla úmrtnost z jakékoli příčiny, nefatální infarkt myokardu nebo nefatální cévní mozková příhoda do jednoho roku, nastal u 24,1 % pacientů ve skupině se selektivní strategií a u 20,7 % v rutinní invazivní skupině.

Profesor Barone-Rochette zdůraznil, že ačkoliv selektivní strategie řízená zátěžovým testem snížila potřebu koronární angiografie a souvisejících komplikací, neprokázala stejnou nebo lepší účinnost oproti rutinní invazivní léčbě v prevenci závažných kardiovaskulárních příhod. Výsledky by měly být interpretovány v kontextu předčasného ukončení studie a nižšího než očekávaného počtu událostí. Studie také ukázala, že implementace strategie řízené zátěžovým testem byla v této populaci náročná, což je samo o sobě důležité zjištění pro budoucí klinickou praxi.