Tekuté zlato: Lidská moč může nahradit drahá hnojiva a ulevit životnímu prostředí
InovacePřed nástupem moderních toalet lidé vnímali své biologické vylučování jako cenný zdroj. Rolníci a drobní hospodáři běžně shromažďovali odpad v jímkách a v rostoucích městech 19. století jej sběrači odváželi přímo na farmy k hnojení polí.
Před nástupem moderních toalet lidé vnímali své biologické vylučování jako cenný zdroj. Rolníci a drobní hospodáři běžně shromažďovali odpad v jímkách a v rostoucích městech 19. století jej sběrači odváželi přímo na farmy k hnojení polí. S příchodem centrální kanalizace se však pohled na moč a stolici zásadně změnil – z užitečné suroviny se stal odpad, kterého je třeba se co nejrychleji zbavit. Tento posun sice výrazně zlepšil hygienu a omezil šíření nemocí, ale zároveň nás odřízl od přirozeného koloběhu živin.
V průběhu 20. století začala zemědělství dominovat syntetická hnojiva. Ta sice zajistila vysoké výnosy, ale jejich výroba je energeticky náročná a závislá na fosilních palivech, konkrétně na zemním plynu. Navíc fosfor, další klíčová složka, pochází z omezených nalezišť v několika málo oblastech světa. Pokud se tato hnojiva používají v nadměrném množství bez správného managementu živin, mohou způsobovat přemnožení řas ve vodních tocích. Návrat k využívání moči by mohl tyto environmentální i ekonomické tlaky výrazně zmírnit.
Lidská moč tvoří méně než jedno procento objemu odpadních vod, ale obsahuje téměř veškerý dusík a polovinu fosforu, které v odpadu končí. Jakmile se však moč smísí s ostatní vodou v kanalizaci, je získávání těchto živin zpět velmi náročné a nákladné. Moderní řešení proto navrhují oddělování moči přímo u zdroje pomocí speciálních toalet nebo pisoárů. Tímto krokem by čistírny odpadních vod mohly ušetřit značné náklady na čištění a zároveň snížit emise skleníkových plynů, jako je oxid dusný nebo amoniak.
Inovace v praxi
Využívání moči jako hnojiva získává ve světě na popularitě. Ve Spojených státech již přes deset let funguje program Rich Earth Institute, který zapojuje komunity do recyklace moči. Švýcarský startup VunaNexus zase vyvinul technologii, která z oddělené moči vyrábí udržitelné hnojivo. Podobné přístupy se testují i na velkých sportovních stadionech ve Velké Británii, Švédsku nebo Jihoafrické republice. V Austrálii vědci zkoušejí hnojení močí v městských parcích v Brisbane a Sydney.
Hlavní překážkou pro masové rozšíření zatím zůstávají předsudky a zastaralé stavební předpisy. Je třeba vyřešit otázky spojené s přítomností zbytků léčiv nebo patogenů, což je však s pomocí moderních technologií a správné správy proveditelné. Výzkumy ukazují, že vnímání veřejnosti se mění, jakmile lidé pochopí přínosy pro životní prostředí. Schopnost pěstovat plodiny s pomocí zdrojů z vlastního těla představuje v nejistém světě pozoruhodnou cestu k lokální soběstačnosti.
Co to znamená pro Česko
V České republice, kde zemědělci čelí kolísajícím cenám průmyslových hnojiv a tlaku na ochranu podzemních vod před dusičnany, představuje recyklace živin z moči zajímavou alternativu. Ačkoliv je u nás legislativa v této oblasti zatím přísná, evropské trendy směřující k cirkulární ekonomice mohou brzy otevřít cestu k pilotním projektům i v tuzemských městech nebo ekologických zemědělských provozech.