Vesmírná medúza z hlubin času: Teleskopy odhalily dosud nejvzdálenější galaxii s fascinujícími plynnými chapadly

Astronomové objevili galaxii COSMOS2020-635829, která připomíná medúzu díky dlouhým ocasům z ionizovaného plynu. Tento úkaz starý 8,5 miliardy let ukazuje, jak se v mezigalaktickém prostoru rodí nové hvězdy, které mohou zůstat součástí galaxie nebo vytvořit vlastní shluky.

Fenomén známý jako „ram pressure-stripping“ může sice znít jako termín z ovčí farmy, ve skutečnosti se však jedná o fascinující astrofyzikální jev. Když se galaxie vyskytují v kupách, mohou ty jednotlivé vykazovat dlouhé, vleklé ohony. Tato chapadla připomínající medúzy jsou tvořena plyny, které jsou vytlačovány z galaxie vnitřními silami a vytvářejí za ní viditelnou stopu. Nová studie nyní vnáší světlo do podstaty těchto „medúzích galaxií“ a procesu, při kterém přicházejí o své plyny.

Výzkum se opírá o data z Vesmírného dalekohledu Jamese Webba, dalekohledu Gemini North a Hubbleova vesmírného dalekohledu (NASA/ESA). Pozorování byla pořízena v oblasti oblohy známé jako pole COSMOS. Tato oblast je viditelná ze severní i jižní polokoule a je relativně prostá jasných objektů v popředí, které by jinak zakrývaly výhled na vzdálené galaxie. Ian Roberts, astrofyzik z University of Waterloo a autor studie, uvedl, že vědci procházeli velké množství dat z této dobře prozkoumané oblasti s nadějí, že objeví dosud neznámé medúzí galaxie.

Objev v hlubinách času

Robertsovi a jeho kolegům se podařilo spatřit nejvzdálenější medúzí galaxii, jaká byla kdy pozorována: COSMOS2020-635829. Její vzdálenost nám umožňuje nahlédnout do vesmíru v podobě, jakou měl před 8,5 miliardami let. Galaxie COSMOS2020-635829 vypadá relativně symetricky, ale má výrazný ohon směřující k jihu. Analýzy ukázaly, že tento ohon se skládá z ionizovaných plynů a obsahuje řadu jasně modrých uzlů. Ty lze interpretovat jako mladé hvězdy, které vznikly mimo hlavní těleso galaxie.

Na základě simulací chování hvězd autoři studie vyslovili hypotézu, že tyto hvězdné uzly pravděpodobně zůstanou gravitačně vázány k mateřské galaxii a časem se s ní opět spojí. Vzhledem k jejich vzdálenosti od galaktického disku však existuje i druhá možnost – mohly by se od galaxie odpoutat a stát se samostatnými malými hvězdnými shluky. Tento objev pomáhá vědcům lépe pochopit dynamiku vývoje galaxií a procesy, které formují hvězdy v extrémních podmínkách mezigalaktického prostoru.