Váha není všechno: I když se kila vrátí, jojo efekt podle vědců překvapivě zlepšuje vnitřní zdraví

Výzkum Ben-Gurionovy univerzity ukazuje, že opakované pokusy o hubnutí mají kumulativní přínos pro zdraví. I když se váha vrátí na původní úroveň, vnitřní metabolické markery a profily břišního tuku zůstávají o 15 až 25 % lepší než před začátkem první diety.

Snaha o snížení tělesné hmotnosti bývá často vnímána jako demoralizující a nekonečný boj. Bez ohledu na to, zda člověk počítá kalorie, omezuje sacharidy nebo praktikuje přerušovaný půst, se shozená kila nakonec téměř vždy začnou plíživě vracet. Nový výzkum publikovaný v odborném časopise BMC Medicine však naznačuje, že takzvaný jojo efekt nemusí být jen marným sisyfovským cvičením, jak se dosud předpokládalo.

Skryté přínosy pod povrchem Vědci z Ben-Gurionovy univerzity v Izraeli provedli rozsáhlé sledování účastníků dvou po sobě jdoucích studií, které probíhalo v pětiletých a desetiletých intervalech. Výzkum se zaměřil na intervence založené na středomořské stravě a fyzické aktivitě v porovnání s kontrolními dietami. Součástí studie bylo také detailní snímkování pomocí magnetické rezonance (MRI) před zahájením a po skončení pokusů.

Výsledky přinesly překvapivé zjištění. Přestože účastníci vstupovali do druhé fáze testování s podobnou hmotností, jakou měli na začátku té první, a nevykazovali tedy žádný trvalý úbytek váhy, jejich tělo vykazovalo výrazná vnitřní zlepšení. Profily břišního tuku a metabolické markery se u nich zlepšily o patnáct až pětadvacet procent. Došlo také ke zvýšení citlivosti na inzulin a k dosažení příznivějších hodnot v lipidových panelech.

Dlouhodobý dopad na zdraví Kromě okamžitých metabolických změn vědci zaznamenali i lepší zdravotní výsledky v dlouhodobém horizontu. Pětileté sledování ukázalo, že lidé, kteří se zúčastnili obou testovacích cyklů, nabírali váhu pomaleji a hromadili méně břišního tuku než ti, kteří absolvovali pouze jeden pokus o změnu životního stylu. Ukazuje se tedy, že i neúspěšný pokus o udržení nižší váhy zanechává v těle pozitivní stopu.

Autorka studie Hadar Klein ve svém prohlášení zdůraznila, že samotná tělesná hmotnost nedokáže zachytit změny ve viscerálním tuku nebo v metabolických biomarkerech. Úspěch by podle ní neměl být definován výhradně číslem na váze, protože kardiometabolické zdraví může zůstat zlepšené i ve chvíli, kdy se váha vrátí na původní hodnoty. Kumulativní přínosy pro břišní tuk a celkové zdraví jsou podstatné i v případech, kdy je úbytek hmotnosti při druhém pokusu méně výrazný.