Mýtus o dokonalých křížencích? Studie odhaluje více problémů s chováním u cockapoo a cavapoo

Nová studie z Velké Británie naznačuje, že populární kříženci psů, jako jsou cockapoo, cavapoo a labradoodle, mohou vykazovat více nežádoucích behaviorálních problémů než čistokrevná plemena, ze kterých pocházejí.

Nová studie z Velké Británie naznačuje, že populární kříženci psů, jako jsou cockapoo, cavapoo a labradoodle, mohou vykazovat více nežádoucích behaviorálních problémů než čistokrevná plemena, ze kterých pocházejí. Výzkum přichází v době, kdy se kříženci pudlů a dalších plemen těší rostoucí oblibě, často s očekáváním, že budou hypoalergenní, zdraví a dobří s dětmi.

Tým vědců z Royal Veterinary College analyzoval data od 3 424 kříženců a 5 978 čistokrevných psů, získaná prostřednictvím online dotazníku vyplněného majiteli. Dotazník se zaměřoval na očekávání majitelů, způsoby výcviku a zahrnoval 73 otázek o chování psů, které byly použity k hodnocení na 12 různých behaviorálních škálách.

Výsledky ukázaly, že cockapoo (kříženec kokršpaněla a pudla) vykazovali více nežádoucího chování než pudlové v šesti kategoriích, včetně agresivity vůči majiteli a cizím lidem, rivality mezi psy, nesociálního strachu (např. z dopravy či nových předmětů), problémů souvisejících se separací a přehnané vzrušivosti. Ve srovnání s kokršpaněly se u cockapoo navíc projevovala agresivita a strach vůči psům a cizím lidem, a také horší cvičitelnost. Cavapoo (kříženec kavalíra King Charles španěla a pudla) si vedli hůře než pudlové na třech škálách a hůře než kavalíři na osmi z devíti škál, ve kterých se lišili. Labradoodlové (kříženec labradorského retrívra a pudla) si vedli lépe než pudlové na šesti škálách, ale hůře než labradoři na pěti škálách.

Autoři studie, publikované v časopise Plos One, zdůrazňují, že je klíčové, aby si majitelé před pořízením psa důkladně prozkoumali charakteristiky jakéhokoli plemene nebo křížence, aby se vyhnuli špatnému výběru. Profesor Daniel Mills z University of Lincoln, který se studie nezúčastnil, dodal, že chování je vždy výsledkem interakce genů a prostředí. Naznačil, že důležité mohou být i kulturní faktory, jako jsou rozdíly v chování majitelů a typu poskytovaného výcviku, které jsou často spojeny s očekáváním a zkušenostmi majitelů. Další studie, které by sledovaly zvířata a jejich majitele v čase, by mohly pomoci lépe pochopit hlavní vlivy na chování psů.