Akademický tabu: Proč je odchod z univerzity pro vědce těžké téma?

Mnoho vědců opouští akademickou sféru kvůli tlaku a nejistotě. Přesto je odchod tabuizovaným tématem, které budí pocity viny a studu. Článek zkoumá důvody a nabízí pohled na snazší přechod.

Podcast 'Off Limits: Academia’s Taboos' z Nature Careers se věnuje tématu odchodu z akademické sféry, které je často považováno za tabu. Adam Levy v úvodní části podcastu představuje Joshu Balsterse, který se rozhodl opustit akademickou kariéru a nyní působí jako ředitel pro neurovědu ve společnosti NielsenIQ ve Velké Británii. Jeho cílem je pomáhat firmě pochopit, jak jejich produkty ovlivňují spotřebitele, a využívá k tomu poznatky z psychologie a neurovědy.

Josh Balsters původně směřoval k akademické kariéře. Po dokončení doktorátu však pocítil touhu po více aplikované práci. Během svého prvního postdoktorandského pobytu spolupracoval se společností GlaxoSmithKline, což mu umožnilo nahlédnout do farmaceutického průmyslu, ačkoli jeho práce byla stále silně zakořeněná v akademickém prostředí. Postupem času se jeho přání po praktičtější stránce vědecké práce prohlubovalo, ale myšlenka úplného odchodu z akademie se objevila až později. Byl to pro něj probuzení, když si uvědomil, že odchod z akademie je možný, a to i díky tomu, že se průmysl v průběhu let proměnil.

Navzdory pocitu stability v akademické kariéře a porozumění systému, Josh zmiňuje řadu drobných negativních aspektů, které se postupně nasčítaly. Mezi ně patřily problémy s financováním a publikačním systémem. Jako příklad uvádí vysvětlení procesu publikování svým příbuzným mimo akademickou sféru: píšete článek, posíláte ho do časopisu, kde ho recenzují kolegové zdarma, po přijetí platíte za publikaci a následně platíte za přístup k němu. Tato perspektiva zvenčí mu ukázala, jak neobvyklý tento systém může být.

Klíčovým momentem pro jeho rozhodnutí byl okamžik, kdy si uvědomil, že jeho výzkum, ačkoli ho bavil, nebyl pro lidi, se kterými pracoval (autistické jedince), prioritou. Zjistil, že jeho práce neodpovídá jejich skutečným potřebám. V kombinaci s nemožností skloubit náročnou akademickou práci s osobním životem (potřeba pracovat večery a víkendy na výzkumu a psaní grantů) a s vědomím, že výsledky jeho práce nejsou pro cílovou komunitu relevantní, si položil otázku, proč obětuje svůj volný čas pro práci, která se nezdá být smysluplná pro ty, kterým má sloužit. Pokud by neměl výzkum, který by ho motivoval, proč snášet ostatní frustrující aspekty akademie?

Při rozhodování o odchodu pociťoval Josh určité pocity viny a studu, jako by zklamal své kolegy a svého školitele. Měl pocit, že obsadil místo, které by jiný, motivovanější člověk mohl lépe využít. Své rozhodnutí neprobíral s kolegy, kteří zůstali v akademii, ale s těmi, kteří již akademii opustili. Ti mu potvrdili, že odchod z akademie může vést k lepší rovnováze mezi pracovním a soukromým životem, což se potvrdilo i u něj.

Obavy z odchodu byly spíše spojené s rozhovory s kolegy než se samotným přechodem. Josh je přirozeně novinky hledající jedinec, a proto ho lákala rychlá životní cyklus projektů v průmyslu, kde se po šesti týdnech přesouvá k novému úkolu, na rozdíl od akademie, kde jsou grantové cykly a výzkum často dlouhodobý. Před finálním rozhodnutím provedl kariérní audit, kde si definoval, co na akademii miluje (diskuse o experimentech, jejich tvorba) a co by naopak odstranil. Tento audit mu pomohl najít práci mimo akademii, která odpovídala jeho zájmům.