Neviditelný jazyk přírody: Jeleni si v lese zanechávají zářící UV signály, které lidé nikdy neuvidí

Vědci učinili fascinující objev: jeleni za sebou zanechávají zářící signály, které lidé nedokážou detekovat. Tento objev odhaluje překvapivý způsob komunikace v přírodě, který je pro naše smysly skrytý.

Jelen běloocasý (Odocoileus virginianus) využívá překvapivý jazyk UV světla ke komunikaci během období páření. Nová studie zjistila, že samci jelenů si třou parohy o stromy nebo na ně močí, čímž vytvářejí spektrum „rozcestníků“ – a tyto značky jsou fotoluminiscenční. Jelikož mají jeleni oči mimořádně citlivé na modré světlo, dokážou tyto UV značky vidět, čímž vytvářejí „komunikační centrum“ zraku a čichu.

Zatímco vesmír je nesmírně rozlehlé místo, lidské vidění dokáže spatřit jen malý zlomek. Protože naše červené, zelené a modře kódované čípky dokážou detekovat světlo pouze ve vlnové délce přibližně 380 až 750 nanometrů, vidíme pouze v takzvaném „viditelném spektru“. To je samozřejmě poněkud druhově zaměřený termín, protože ne všechna zvířata považují stejnou část spektra za „viditelnou“.

Příkladem je běžný jelen běloocasý (Odocoileus virginianus). Tito soumrační savci (nejaktivnější v hodinách soumraku) vyvinuli čípky, které jsou mimořádně citlivé na modré světlo. Jejich oči jsou ve skutečnosti tak citlivé, že jejich zrakový rozsah zasahuje do ultrafialové (UV) části elektromagnetického spektra, což znamená, že vidí vlnové délky světla, které jsou pro nás zcela neviditelné.

Jak jeleni využívají UV světlo k vlastnímu prospěchu

Aby pochopil, jak jeleni toto využívají ve svůj prospěch, tým vědců z University of Georgia (UGA) zkoumal, jak by UV světlo mohlo hrát hlavní roli při páření jelenů. Tým analyzoval 146 „rozcestníků“ – 109 otěrů paroží a 37 škrábanců označených močí – na pozemku o rozloze 800 akrů. Při pozorování těchto rozcestníků pomocí UV světla tým zjistil, že zářily prostřednictvím fotoluminiscence, což pravděpodobně přitahovalo další jeleny na dané místo. Výsledky studie byly publikovány v časopise Ecology and Evolution.

„Při procesu seškrabávání kůry ze stromu parohy ukládají žlázové sekrety. Podobně, když vytvoří škrábanec, jiná žláza je také mezi jejich prsty,“ uvedl v tiskové zprávě Gino D’Angelo, spoluautor studie z UGA. „Jeleni mají mnoho způsobů interakce s prostředím a zanechávají tam tyto podpisy, aby je bylo cítit a aby zářily.“

Zvířecí říše má mnoho úžasných triků pro vytváření světla ke komunikaci nebo přilákání kořisti. Jeden z nejúžasnějších příkladů pochází z hlubokého moře, kde bioluminiscenční ryby (jako je ďas mořský) používají chemikálie nebo bakterie ve svých tělech k produkci světla. Fotoluminiscence naopak vyžaduje externí zdroj UV světla, který dopadne na materiál, který pak prodlouží a odrazí tuto vlnu světla a posune ji do viditelného spektra.

U značek otěrů paroží vědci předpokládají, že tato fotoluminiscence pochází ze sekretů čelních žláz jelena smíchaných s mízou stromu. Dalších 37 škrábanců pravděpodobně získává svůj UV záři z jelení moči.

„Lidé spekulovali o tom, zda tato záře v prostředí existuje, ale nikdo se dosud nepokusil ji spojit s jeleny,“ uvedl v tiskové zprávě Daniel DeRose-Broeckert, postgraduální výzkumný pracovník z UGA’s Deer Lab a spoluautor studie. „Jejich vidění se od našeho značně liší. Jakmile slunce mírně zapadne za soumraku a úsvitu, UV světlo pro jeleny dominuje, protože není přehlušeno viditelným světelným spektrem ze slunce.“

Tyto značky nejsou jen hostinou šitou na míru jelením očím – silnou roli hraje také čich a obě smyslové vjemy pravděpodobně komunikují stav páření a úroveň zdatnosti jedinců potenciálním partnerům. A to vše zůstává neviditelné pro naše působivé (avšak omezené) lidské smysly.