Vědci se mýlili: Havrani nepronásledují vlky, ale chytře si pamatují místa lovu

Dlouho se předpokládalo, že havrani jednoduše sledují vlky, aby se dostali k potravě. Nový výzkum však odhaluje mnohem sofistikovanější strategii.

Dlouho se předpokládalo, že havrani jednoduše sledují vlky, aby se dostali k potravě. Nový výzkum však odhaluje mnohem sofistikovanější strategii. Místo pronásledování se tito inteligentní ptáci spoléhají na svou prostorovou paměť a navigační schopnosti, aby se dostali přímo k místům, kde vlci pravděpodobně uloví kořist.

Studie, která sledovala havraní a vlčí populace v Yellowstonském národním parku po dobu dvou a půl let, ukázala, že havrani si pamatují oblasti s vysokou pravděpodobností lovu a létají k nim, často z velkých vzdáleností. „Dokážou letět šest hodin bez přestávky, přímo k místu lovu,“ říká Dr. Matthias Loretto, první autor studie. Tento objev, publikovaný v časopise Science, zásadně mění pohled na interakce mezi těmito druhy a na inteligenci havranů.

Výzkum, vedený Institutem pro výzkum chování zvířat Maxe Plancka a Veterinární univerzitou ve Vídni ve spolupráci s několika mezinárodními partnery, včetně Yellowstonského národního parku, se zaměřil na zimní období, kdy jsou interakce mezi havrany a vlky nejčastější. Vědci vybavili 69 havranů malými GPS trackery a analyzovali pohybové vzorce 20 vlků s obojky. Zaznamenávali také, kde a kdy vlci ulovili kořist, převážně losy, bizony a jeleny.

Biolog Yellowstonského parku Dr. Dan Stahler, který vlky studuje od jejich opětovného zavedení v polovině 90. let, poznamenal, že havrani se často objevují v těsné blízkosti vlků. „Všichni jsme předpokládali, že ptáci mají velmi jednoduché pravidlo: držet se vlků,“ říká Stahler. Nová data však ukazují, že havrani jsou mnohem prozíravější. Jejich schopnost pokrýt velké vzdálenosti letem a vynikající paměť jim umožňují profitovat z predátorů, aniž by je museli neustále sledovat. Tento výzkum podtrhuje, jak komplexní a adaptabilní může být chování zvířat v divočině.