Obětí komunistických procesů se stal i americký novinář. Byl cennou trofejí

před 5 m minutami | Zdroj: ČT24, Prípad Oatis

William Oatis po propuštění z československého vězení (druhý zprava) Zdroj: Topfoto/Profimedia

Píka, Horáková, Slánský – oběti vykonstruovaných politických procesů z 50. let. Češi, politici, odbojáři. Před zmanipulovaný soud se tehdy v Praze dostal ale i americký občan – novinář William Nathan Oatis. Snažil se zjistit pravdu o nepohodlných politicích i duchovních, kteří začali záhadně „mizet“ a objevovali se pak právě ve vykonstruovaných procesech. Soud s Oatisem a jeho spolupracovníky se v pátek rozhodli rekonstruovat studenti v rámci festivalu Mene Tekel.

„Den za dnem mi kladli otázky, až jsem se nakonec vyčerpaný po 24hodinových výsleších zhroutil. Do ruzyňské věznice mě přivezli s okovy na rukou a zavázanýma očima v zadní části auta. (...) Nejednou jsem zůstal v cele i celých čtrnáct dní, aniž bych překročil její práh a dokonce jsem se nemohl ani osprchovat na chodbě. Stalo se, že čtyři měsíce jsem nemohl vyjít ven na procházku na čerstvý vzduch a vím o vězni, který nebyl venku celých devět měsíců,“ popsal Oatis po svém propuštění v září 1953 pro deník The New York Times.

Za mřížemi ruzyňské věznice strávil dva roky za domnělé vyzvědačství. Marně se jako cizí státní občan snažil domoci spravedlnosti, nebo alespoň vyhoštění. Komunisté z něj udělali symbol vítězství Východu nad Západem. Mimo jiné ho vinili například i z osnování třetí světové války.

„Nespal jsem 42 hodin a zoufale jsem potřeboval odpočinek. Tak jsem to podepsal. Potom mi opět zavázali oči a odvedli mě dolů. Když jsem si sundal pásku z očí, byl jsem v cele,“ popsal Oatis po svém propuštění moment, kdy podepsal doznání k údajnému provinění. Vyšetřovatelé Státní bezpečnosti ho trýznili především hladem a odpíráním spánku. Nakonec tak podlehl a smyšlené doznání, které za něj naformuloval sám vyšetřovatel StB Milan Moučka, podepsal. Následně se musel Oatis vše naučit nazpaměť a u soudu odříkávat slovo od slova. Slíbili mu, že bude za deset týdnů doma u manželky. Místo toho mu vyměřili desetiletý trest.

Mene Tekel je mezinárodní festival proti totalitě, zlu a násilí. Jeho 19. ročník se koná od 23. února do 1. března 2026. Projekt vznikl v roce 2007 jako otevřená platforma pro dialog mezi pamětníky, historiky, umělci i širokou veřejností. Název festivalu odkazuje k biblickému poselství osobní odpovědnosti každého člověka (Mene Tekel v překladu Sečteno, zváženo). V programu festivalu jsou výstavy, diskuse i pietní shromáždění.

Za války překládal japonské příručky. Po válce se přes Londýn dostal do Prahy

William Nathan Oatis se narodil 7. ledna 1914 v americkém městě Marion ve státě Indiana jako druhorozený. Když mu byl rok, jeho starší bratr nešťastnou náhodou zemřel po opaření horkou vodou. Krátce nato se jeho rodina rozpadla. Otec odešel pracovat do Arizony a matka od rodiny utekla. Oatise tak vychovávala babička z otcovy strany.

„V době dospívání byl Bill Oatis známý jako knihomol, avšak mezi místní mládeží v rodném městečku byl velmi oblíben. Na shromážděních tamních mladých protestantů hrával v kostele na klavír a navštěvoval místní mládežnické kroužky, zejména diskusní a dramatický. V roce 1932 získal stipendium na univerzitě De Puaw, avšak po skončení prvního ročníku školu zanechal. Začal pracovat jako redaktor novin Marion Leader-Tribune a poté Marion Chronicle, kde postupně získával zkušenosti z novinářské profese,“ popisuje historik Slavomír Michálek ve své studii Prípad Oatis.