Dvě třetiny pracujících zažívají vyhoření: Věda ukazuje, jak se z něj vymanit trvale

Vyhoření, které psycholog Herbert Freudenberger popsal již v 70. letech, dnes trápí alarmující dvě třetiny pracujících. Světová zdravotnická organizace jej formálně uznává jako „profesní fenomén“ charakterizovaný vyčerpáním, cynismem, odtažitostí a sníženou efektivitou.

Vyhoření, které psycholog Herbert Freudenberger popsal již v 70. letech, dnes trápí alarmující dvě třetiny pracujících. Světová zdravotnická organizace jej formálně uznává jako „profesní fenomén“ charakterizovaný vyčerpáním, cynismem, odtažitostí a sníženou efektivitou. Chronický stres a přepracování nejenže vyčerpávají energii, ale mohou vážně poškodit zdraví, přispívat k široké škále psychologických a fyzických problémů, včetně deprese, úzkosti, kardiovaskulárních onemocnění a dokonce zvýšeného rizika mrtvice. Shaina Siber ve své nové knize „Using ACT and CFT for Burnout Recovery: The Beyond Burnout Blueprint“ nabízí vědecky podložená řešení, která pomáhají lidem ve vysoce stresových situacích prolomit cyklus vyčerpání.

Mnozí se snaží vyhoření „opravit“ konvenčními metodami, jako je více cvičení, spánku, meditace nebo dovolená. Siber však vysvětluje, že tyto přístupy často selhávají, protože „dobré vibrace“ samy o sobě nestačí. I když je důležité řešit systémové problémy, jako je nedostatečný personál, nereálné pracovní zatížení nebo diskriminace na pracovišti, vyhoření není něco, co zmizí pouhou změnou vnějších okolností. Bolest a výzvy jsou nevyhnutelnou součástí práce i života.

Vyhoření z neurologického a psychologického pohledu

Vyhoření je více než jen únava; je to stav chronického stresu, který přeprogramovává mozek. Dlouhodobý stres aktivuje amygdalu, centrum strachu v mozku, zatímco potlačuje aktivitu prefrontální kůry, která řídí rozhodování a emoční regulaci. Tato nerovnováha uvězní jedince v režimu přežití, což jim brání v přístupu k psychologické flexibilitě nezbytné pro zotavení. Siber dodává, že vyhoření často vede k mentálnímu „cestování časem“ – přehrávání minulosti, katastrofickému předjímání budoucnosti nebo úplnému odpojení. Jde o erozi smyslu, spojení a vlastní iniciativy v našich životech.

Řešení nabízejí terapie ACT (Acceptance and Commitment Therapy) a CFT (Compassion-Focused Therapy). ACT podporuje „radikální přijetí“ a psychologickou flexibilitu, což je schopnost zůstat přítomný, otevřít se obtížným zkušenostem a jednat v souladu s širšími cíli. Přijetí obtížných situací může změnit neurální reakce mozku na náročné myšlenky a emoce, snižuje hyperaktivitu v síti výchozího režimu (DMN) spojené s přemítáním a sebestředným myšlením, a zlepšuje spojení mezi vyššími myšlenkovými a emočními centry pro vyváženější reakce. CFT doplňuje ACT tím, že využívá soucit ke snížení kontroly centra strachu v mozku, regulaci nervového systému a aktivaci afektivních drah, které podporují pocit bezpečí a spojení. Společně tyto přístupy pomáhají jedincům přejít z režimu přežití do stavu prosperity.