Vědci zjistili: Klesající oblačnost urychluje oteplování a za polovinu nárůstu může lidská činnost

Úbytek nízké oblačnosti za poslední dvě desetiletí výrazně urychluje globální oteplování tím, že zvyšuje množství slunečního záření absorbovaného Zemí. Vědci z Imperial College London ve své nové studii, publikované v časopise Atmospheric Chemistry and Physics Letters, zkoumali, jak tento jev ovlivňuje „energetickou nerovnováhu“ Země – rozdíl mezi absorbovanou sluneční energií a teplem vyzařovaným do vesmíru, který vede k oteplování.

Energetická nerovnováha se za posledních 20 let více než zdvojnásobila, jelikož skleníkové plyny zadržují v atmosféře více tepla. Studie odhalila, že od roku 2003 je pokles oblačnosti zodpovědný za polovinu nárůstu této energetické nerovnováhy Země. Analýza příčin globálních změn oblačnosti ukázala, že tento pokles byl primárně způsoben lidskou činností, nikoli přirozenými klimatickými variacemi. Tato zjištění posilují jistotu vědců v přisuzování nedávného oteplování lidským aktivitám.

Nízkoúrovňové mraky, jako jsou stratokumuly a kumuly, se nacházejí pod 2 000 metry nad Zemí, často nad oceány, kde je dostatek vlhkosti z odpařování. Tyto mraky mají zásadní dopad na klima, protože odrážejí značnou část příchozího slunečního záření zpět do vesmíru. Fungují jako „sluneční clona“ Země a udržují klima chladnější, než by jinak bylo. Satelitní pozorování ukazují globální pokles těchto mraků od přelomu tisíciletí.

Pokles oblačnosti je připisován třem hlavním příčinám. První je snížení emisí aerosolů způsobených člověkem v posledních desetiletích. Aerosoly, drobné částice rozptylující světlo, vznikající převážně spalováním fosilních paliv, ovlivňují tvorbu mraků tím, že slouží jako „zárodky“ pro kapičky mraků. Díky snahám o snížení znečištění ovzduší, například regulaci čistších lodních paliv, se emise aerosolů snížily, což vedlo k poklesu oblačnosti. Druhou příčinou je rostoucí koncentrace skleníkových plynů v atmosféře, která vede k teplejší a sušší atmosféře, což také přispívá k rozptylu mraků. Ačkoli teplejší atmosféra obecně zadržuje více vodní páry, pro mraky je klíčová „relativní vlhkost“ vzduchu, která v mnoha oblastech klesá. Třetí příčinou je oteplování povrchu oceánů, které ovlivňuje atmosférickou vlhkost a tím i oblačnost. Snížená oblačnost pak vede k větší absorpci slunečního záření oceánem a k dalšímu oteplování, což vytváří zesilující smyčku známou jako „zpětná vazba mraků“.

Přesná síla těchto tří efektů na oblačnost však zůstává nejasná. Zpětné vazby mraků patří mezi hlavní nejistoty v projekcích globálního oteplování klimatických modelů, což naznačuje potřebu dalšího výzkumu pro přesnější předpovědi budoucího klimatu.