Čína chce hostit sekretariát Úmluvy o volném moři: Proč její nabídka není tak jednoznačná a co to znamená pro oceány?

Místo, kde sídlí sekretariáty mezinárodních organizací a diplomatická shromaždiště, zásadně ovlivňuje jejich fungování. Určuje, kdo se k instituci přiklání, které delegace si mohou dovolit účast, jaké otázky se tiše dostávají do popředí a jaká institucionální kultura se zakoření. Proto je výběr hostitelského města pro sekretariát Úmluvy o volném moři (High Seas Treaty) klíčový.

O hostitelství se ucházejí tři města. Belgie navrhla Brusel s odkazem na hustý ekosystém mezinárodních organizací a více než 300 diplomatických misí. Chile nabídlo Valparaíso s argumentem spravedlnosti – Latinská Amerika nikdy nehostila environmentální sekretariát s univerzálním členstvím a globální jih si zaslouží své místo. Pozdní vstup Číny s městem Xiamen však do procesu přidává silného kandidáta.

Čína má na správě volného moře větší zájem než téměř kterýkoli jiný stát. Disponuje největší flotilou dálkového rybolovu na světě a čelí trvalé mezinárodní kritice za nelegální, nehlášený a neregulovaný rybolov. Také drží více smluv na průzkum hlubokomořských nerostů prostřednictvím Mezinárodního úřadu pro mořské dno než kterákoli jiná země. Její asertivní obrana námořních nároků, i když byly mezinárodními soudy zamítnuty, včetně vyhlášení „přírodní rezervace“ na sporném útesu Scarborough Shoal v Jihočínském moři, vyvolává u některých pozorovatelů skepsi. Obávají se, že vliv Číny by mohl zpomalit procesy, například při vytváření mořských chráněných oblastí.

Případ však není tak jednoznačný, jak se na první pohled zdá. Nabídka Číny je vnímána jako „významná eskalace“ v jejím zapojení do globální správy, což naznačuje, že chce aktivně formovat mezinárodní pravidla. Pokud bude důvěryhodnost Číny viditelně spojena s úspěchem úmluvy, bude mít větší důvody k tomu, aby úmluva fungovala. Čína úmluvu ratifikovala a připojila se k Dohodě o opatřeních přístavních států, hlavnímu nástroji proti nelegálnímu rybolovu. Její finanční, infrastrukturní a lidská kapacita k vedení seriózní mezinárodní instituce je nesporná. Mezinárodní smluvní závazky navíc mohou v zásadě fungovat jako mechanismus pro centrální vlády k uplatnění vlivu, který vnitřní kanály obtížně poskytují, například při kontrole provinčních úřadů a operátorů dálkového rybolovu. Čína, která je skutečně začleněna do rámce, se v něm může chovat jinak než Čína ponechaná stranou.

Úspěch cíle OSN chránit 30 procent světových oceánů do roku 2030, stejně jako jakékoli seriózní úsilí o řešení nelegálního rybolovu nebo zřízení vymahatelných mořských chráněných oblastí v mezinárodních vodách, závisí na tom, co se stane na volném moři. Předpoklad, že čínské zapojení by nevyhnutelně oslabilo environmentální ambice úmluvy, není zjevně správný. Podmínky pro úspěšné fungování úmluvy jsou jasné: sekretariát bude potřebovat skutečnou nezávislost ve svém vedení, struktury řízení budou muset být transparentní a vymahatelné a kultura úmluvy bude muset být dostatečně robustní, aby odolala tlaku hostitelského státu a reagovala na všechny strany. Tyto náročné podmínky se nyní vyjednávají. Formální rozhodnutí o umístění sekretariátu bude přijato na první Konferenci smluvních stran, která se očekává počátkem roku 2027.

Úmluva BBNJ je testem něčeho většího než jen správy oceánů. Je to test, zda mezinárodní instituce mohou stále fungovat jako společný základ v době, kdy se Spojené státy stahují z mezinárodních organizací a smluv. Kde bude sekretariát sídlit, není technická záležitost. Jde o to, zda volné moře zůstane globálním společným statkem v praxi, nikoli jen jménem, prostřednictvím instituce fungující s nezávislostí, důvěryhodností a autoritou.