Jiří Hlavenka: Analýza hlučnosti větrných elektráren a její vnímání

Jiří Hlavenka, český podnikatel, investor v oblasti informačních technologií a zastupitel Jihomoravského kraje, se ve svém článku pro Ekolist zabývá otázkou hlučnosti větrných elektráren.

Jiří Hlavenka, český podnikatel, investor v oblasti informačních technologií a zastupitel Jihomoravského kraje, se ve svém článku pro Ekolist zabývá otázkou hlučnosti větrných elektráren. Vysvětluje, že decibel je logaritmická jednotka, kde nárůst o tři decibely znamená zdvojnásobení intenzity zvuku a pokles o tři decibely snížení na polovinu. Hluk se vzdáleností klesá rychle, konkrétně se čtvercem vzdálenosti, což znamená, že mezi 100 a 200 metry klesne na čtvrtinu a mezi 100 a 400 metry na šestnáctinu původní intenzity. V praxi je tento pokles ještě rychlejší díky překážkám v terénu.

Pro lepší představu o úrovni hluku Hlavenka srovnává zvuk větrných turbín s běžnými zvuky. Pokud by se větrná elektrárna nacházela na konci zahrady, což je hypotetická a neobvyklá situace, její hluk by byl srovnatelný s běžnou konverzací doma nebo s televizí nastavenou na normální hlasitost. Byl by třikrát tišší než vysavač a desetkrát tišší než projíždějící automobil.

Ve vzdálenosti 200 metrů, což je stále velmi blízko a obvykle nepovolená vzdálenost pro umístění, odpovídá hluk větrné elektrárny šumu počítačového ventilátoru. V půl kilometru, což je stále relativně malá vzdálenost, je hluk srovnatelný se zvukem zapnuté ledničky.

Ve vzdálenosti 1,5 až 2 kilometry, což je vzdálenost, ve které by bylo možné větrné elektrárny stavět a kde jsou i pohledově méně nápadné, je již obtížné rozlišit zvuk turbíny od zvuků okolí, jako je šumění větru, vzdálený automobil nebo zpěv ptáků. Ve dvou kilometrech je hluk na samotném prahu slyšitelnosti a k jeho vnímání je nutné pečlivě naslouchat. Klidná ložnice v noci, kde se projevují drobné zvuky z okolí a dýchání, je přibližně dvakrát hlučnější než větrná elektrárna ve vzdálenosti dvou kilometrů.

Méně prozkoumaným aspektem je infrazvuk z turbín (zvuk pod 20 Hz, který ucho neslyší, ale organismus vnímá). Hlavenka uvádí, že infrazvuk je běžnou součástí našeho prostředí a produkují ho i zdroje jako lidské srdce.

Přiložený graf, na který se autor odkazuje, znázorňuje zákonné limity hluku pro den (žlutá linka) a noc (červená linka), a také práh slyšitelnosti (tenká čárkovaná linka). Článek čerpá z informací z několika zdrojů, včetně dokumentů z Milwaukee, studií publikovaných v PMC NCBI a informací od U.S. Department of Energy a GE.