Dopady invazního mývala severního na ekosystém Zoo Ostrava
PřírodaVýskyt a šíření nepůvodních, invazních druhů rostlin a živočichů má negativní dopady na původní druhy a představuje celosvětovou výzvu. Spolu s přeměnou a úbytkem přirozeného prostředí patří k hlavním faktorům ovlivňujícím stávající biologickou rozmanitost původních ekosystémů.
Výskyt a šíření nepůvodních, invazních druhů rostlin a živočichů má negativní dopady na původní druhy a představuje celosvětovou výzvu. Spolu s přeměnou a úbytkem přirozeného prostředí patří k hlavním faktorům ovlivňujícím stávající biologickou rozmanitost původních ekosystémů. Invazní mýval severní byl nedávno zaznamenán v přírodním areálu Zoo Ostrava, který slouží jako útočiště pro řadu volně žijících organismů. Zde mýval konzumuje vzácné vodní živočichy, což způsobuje významné změny.
Původní domovinou mývala severního (Procyon lotor) je Severní a Střední Amerika. Tento zástupce medvídkovitých šelem se postupně stal stálým členem fauny i na dalších místech po celém světě, včetně české přírody. Otakar Závalský, který má v ostravské zoo na starosti biodiverzitní opatření, vysvětluje, že mezi kořistí a šelmami, které zde žijí tisíce let, se vyvinula určitá rovnováha. Tato rovnováha zajišťuje, že jak predátor, tak kořist vedle sebe přežívají, aniž by existence jednoho druhu narušovala přežití jiného druhu.
Situace se mění, když se do přírody přičiněním člověka dostane druh, na nějž místní druhy nejsou zvyklé. V takovém případě k rovnováze nedochází a invazní druh může způsobit značné snížení počtu druhů, jimiž se živí, nebo dokonce jejich úplné vymizení. Příkladem je mýval severní, který byl ve 30. letech 20. století vypuštěn v Německu. Dnes jich tam žije přibližně 1 milion a úspěšně se šíří do dalších států Evropy, včetně České republiky. K jeho šíření přispívá i skutečnost, že v nově obsazovaných oblastech nemá přirozené nepřátele, jako jsou puma, vlk či rys v Americe.
Mýval je vysoce inteligentní všežravec, který si potravu opatřuje ve vodním prostředí (díky výjimečnému hmatu v prstech nohou), na zemi, kde vybírá hnízda ptáků, i na stromech (je vynikající lezec, který konzumuje ptačí hnízda od pěvců po dravce a sovy). Pokud se mývali nastěhují do měst, mohou se usadit v komínech a odchovat tam mláďata. Ve městech se běžně živí i odpadky. Dalším aspektem je, že může přenášet nejrůznější nemoci.
Zoo Ostrava již zaznamenala dopady přítomnosti mývalů. Nedávno se jich několik nastěhovalo do rozlehlého přírodního areálu. „Ještě než odhalila jejich přítomnost fotopast, věděli jsme, že se tu vyskytují díky nálezu stovek rozlámaných ulit škeblí říčních (Anodonta anatina), které do té doby obývaly potok Korunka protékající naší zoo. Na několika stovkách metrů byly tyto škeble, které jsou důležité například pro udržování čisté vody, úplně vyloveny,“ popisuje Otakar Závalský. Škeble říční patří v evropské přírodě k ohroženým druhům a v Červeném seznamu je zařazena v kategorii zranitelný (Vulnerable). Zoo považuje tuto skutečnost za významnou ztrátu. Mýval dokáže podobně ovlivnit i populace raků a dalších vodních živočichů.