Filozofie pod vlivem: Jak drogy mění pohled na realitu a vědu

Justin Smith-Ruiu, profesor historie a vědy, ve své nové knize „On Drugs“ přistupuje k psychedelikům z neobvyklého, filozofického úhlu pohledu. Namísto běžných pohledů z oblasti vědy, politiky či duševního zdraví, které dominují tzv. „psychedelické renesanci“, Smith-Ruiu analyzuje tyto silné látky skrze myšlenky filozofů od Foucaulta po Freuda, Spinozu po Sartra a dalších, kteří se po dvě tisíciletí snažili vysvětlit záhady lidské zkušenosti.

Zatímco předchozí autoři aplikovali filozofii na psychedelika často v kontextu duševního zdraví, Smith-Ruiu je vnímá jako filozofické objekty samy o sobě. Zároveň se noří do osobní roviny, zkoumá, co se naučil na vlastní kůži, a zabývá se otázkami vědeckého zákazu auto-experimentace, povahou halucinací a tím, co nám psychedelika mohou říci o realitě.

Smith-Ruiu se ve své práci věnoval i dalším komplexním tématům. V knize „The Internet Is Not What You Think It Is“ zkoumal, jak internet vznikl z našich nejhlubších filozofických tužeb. V „Irrationality“ argumentoval, že lidská podrážděnost je fundamentální součástí lidské zkušenosti. V „Nature, Human Nature, and Human Difference“ zase tvrdil, že naše současné pojetí rasy není vrozené, ale vzniklo z moderních vědeckých snah o klasifikaci a systemizaci. Zajímavostí je, že po profesorovi je pojmenována planetka.

Jeho nejnovější kniha „On Drugs“, ačkoliv napsaná střízlivě, se pohybuje mezi pamětí, historií a filozofickou analýzou, což odpovídá jejímu tématu. V rozhovoru pro Nautilus Smith-Ruiu hovořil o moderním odporu vědy k sebe-experimentaci, o možnosti filozofovat pod vlivem látek a o tom, jak tyto látky narušují naše chápání světa.

**Antagonismus vůči psychedelikům**

Smith-Ruiu ve své knize neprezentuje žádný aktivismus a sám se nehlásí k žádné pozici ohledně legalizace. Uznává potenciální negativa nadužívání, jak je vidět například u legalizace konopí. Zároveň však zastává liberální pohled, že represe nefunguje a jen ničí životy lidí. Připomíná, že historicky i osobnosti jako Freud a William James užívaly kokain a oxid dusný a psaly o tom. Argumentuje, že z hlediska skutečné škodlivosti jsou psychedelika mezi nejméně škodlivými látkami, méně než alkohol či tabák. Z pohledu učence a historika však preferuje nestranný, „zoomed-out“ pohled, inspirovaný strukturalismem, který naznačuje, že každá společnost potřebuje určitý počet zakázaných a povolených látek, a jejich rovnováha je vždy v pohybu.

**Filozofie a intoxikace**

Smith-Ruiu osobně nepovažuje za ideální filozofovat pod vlivem látek, zejména při psaní knihy či přednášení. Nicméně, klíčovou otázkou je, zda jsou zkušenosti získané mimo běžný stav vědomí – například pod vlivem LSD, v temné jeskyni či při intenzivním víření – relevantní pro filozofické bádání. Smith-Ruiu odpovídá jednoznačně ano. Pokud tyto stavy radikálně mění naše vnímání reality, jsou relevantní pro jakékoli vyčerpávající filozofické zkoumání vztahu mysli a světa.

Prohibice filozofování pod vlivem má kořeny v moderní filozofii, zejména od 17. století, kdy se klade důraz na střízlivost a bdělost jako na vlastnosti ideálního myslitele. Filozofie se začala chápat jako projekt korekce chyb, přičemž chyba je chápána jako jakékoli vnímání světa mimo výchozí, „defaultní“ podmínky – tedy bdělého a střízlivého člověka. Smith-Ruiu však poukazuje na to, že i sny byly v jiných kulturách považovány za zdroj poznání, a navrhuje prozkoumat, co jsme v západní kultuře ztratili tím, že jsme tuto cestu opustili.

**Zákaz auto-experimentace ve vědě**

Odpor vědecké komunity k sebe-experimentaci má své historické kořeny. Na konci 19. století bylo běžné, že vědci jako Freud či William James užívali drogy a psali o svých zkušenostech, podobně jako Benjamin Franklin experimentoval s elektřinou. Do počátku 20. století bylo brát sebe jako „pokusného králíka“ legitimní součástí vědeckého bádání. Postupem času se však tento přístup změnil. I když se objevovaly „drug diaries“ (např. Waltera Benjamina, Jeana-Paula Sartra, Michela Foucaulta), šlo spíše o literární a imaginativní průzkum než o přínos pro vědu. S rozvojem behaviorismu se pozornost přesunula od vnitřních prožitků k pozorovatelnému chování, což vedlo k tomu, že vnitřní prožitek pod vlivem drog byl považován za irelevantní pro vědecký výzkum.

**Halucinace vs. odhalení reality**

Smith-Ruiu se neztotožňuje s názory, že psychedelika odhalují nadpřirozené bytosti. Spíše zaujímá antropologický přístup. Poukazuje na to, že naše běžné vnímání reality je do značné míry sociálně konstruované – bereme za reálné věci jako soukromé vlastnictví, peníze či přátelství. Pod vlivem psychedelik si můžeme uvědomit, že tato „konstrukce světa“ je jen jednou z mnoha možností a není o nic méně ospravedlnitelná než jiné pohledy. Psychedelika nám mohou ukázat, že naše běžné chápání reality je „vymyšlené“, a otevřít mysl jiným perspektivám, aniž by nutně nabízela alternativní, pevně danou „mapu světa“.

**Nevyslovitelnost zážitku**

Mnohé aspekty psychedelického zážitku jsou podle Smith-Ruiua „příliš mimo jazyk“, aby je bylo možné plně vyjádřit. Západní filozofická tradice klade důraz na vyjádření v propozicích, a co nelze vyjádřit, je často považováno za mimo rámec filozofie. Wittgensteinovo „O čem nelze mluvit, o tom je třeba mlčet“ je příkladem tohoto přístupu. Smith-Ruiu však zmiňuje výjimky jako Plotinus, který popisoval extatické zážitky, o nichž nelze říci nic predikativního. Tradiční filozofický postoj je, že pokud něco nelze formulovat do propozic, je třeba o tom mlčet. Poezie sice umožňuje metaforu a obrazný jazyk, ale filozofie tradičně stanovuje hranici právě zde.

**Vnější vs. vnitřní realita**