Teheránský blackout: Překladatel objevil silné paralely mezi fikcí a realitou

Překladatel Miadd Banki se v silně působivém textu zamýšlí nad svou prací na sbírce Fernandy Trías s názvem „No soñarás flores“ (Nebudeš snít o květinách), kterou překládal do perštiny. Jeho práce probíhala v Teheránu v době, kdy v Íránu zhasl internet.

Překladatel Miadd Banki se v silně působivém textu zamýšlí nad svou prací na sbírce Fernandy Trías s názvem „No soñarás flores“ (Nebudeš snít o květinách), kterou překládal do perštiny. Jeho práce probíhala v Teheránu v době, kdy v Íránu zhasl internet. Během překladu si Banki všiml znepokojivých paralel mezi literárním dílem na svém stole a událostmi, jichž byl svědkem ve své zemi uprostřed probíhajícího konfliktu.

Zatímco se Miadd Banki snažil najít vhodná perská slova pro Tríasovy příběhy o tiché ztrátě, venkovní vzduch byl prosycen pachem střelného prachu a posledními dechy generace. Pokaždé, když narazil na jazykovou bariéru nebo kulturní nuanci vyžadující rychlé online vyhledávání, instinktivně se podíval na ikonu připojení k internetu, jen aby si uvědomil prázdnotu. Nedostatek internetu proměnil akt překladu v těžkou, úmornou práci – pomalé a náročné procházení větami, které působily spíše jako proroctví než fikce.

Tato zkušenost podtrhuje, jak vnější události, jako je internetový blackout a společenský konflikt, mohou hluboce ovlivnit tvůrčí proces a proměnit vnímání umění. Akt překladu se stal fyzicky náročným a slova fikce začala rezonovat s realitou, což zdůrazňuje sílu literatury reflektovat a interpretovat lidskou zkušenost i v těch nejtěžších časech. I v době omezení a útlaku může umění nabídnout hluboký vhled a spojení s realitou.