EU schválila návratová centra: Jak se změní práva migrantů a azylantů v zemích mimo Unii?

Evropská unie schválila návrh na zřízení takzvaných „návratových center“ v zemích mimo své hranice. Cílem je řídit nelegální migraci, avšak tento krok vyvolává otázky ohledně dopadu na práva migrantů a žadatelů o azyl. Pokusy o zřízení podobných center se objevovaly již od 80.

Evropská unie schválila návrh na zřízení takzvaných „návratových center“ v zemích mimo své hranice. Cílem je řídit nelegální migraci, avšak tento krok vyvolává otázky ohledně dopadu na práva migrantů a žadatelů o azyl. Pokusy o zřízení podobných center se objevovaly již od 80. let, například návrh Spojeného království z roku 2003 na regionální centra pro řízení nelegální migrace, který však tehdy nezískal podporu ostatních členských států.

Nedávno, v roce 2024, zřídila Itálie migrační detenční centra v Albánii, která prezidentka Evropské komise Ursula von der Leyen označila za model pro celoevropské řízení migrace. Nově schválený návrh nařízení o navracení umožňuje zřizování těchto center ve třetích zemích, se kterými EU uzavře dohodu. Tyto dohody mohou být uzavřeny pouze se zeměmi, které dodržují mezinárodní právo v oblasti lidských práv, včetně principu non-refoulement, který zakazuje posílat osoby do území, kde by byl ohrožen jejich život nebo fyzická integrita.

Výzkum však poukazuje na to, že pro plné dodržení závazků států podle Úmluvy OSN o uprchlících z roku 1951 musí dohoda se třetí zemí vždy zaručovat plný rozsah práv uprchlíků. To zahrnuje právo na azyl a socioekonomická práva, jako je přístup k veřejnému vzdělávání, zaměstnání, bydlení, sociálnímu zabezpečení a soudům. Návrh nařízení o navracení však tato práva výslovně nezaručuje, což vytváří riziko, že uprchlíkům nemusí být v zemích mimo EU přiznána všechna práva, na která mají podle Úmluvy nárok.

Jak nová legislativa umožňuje návratová centra

Návratová centra jsou umožněna kombinací nového nařízení o navracení a dalších nástrojů z Paktu o migraci a azylu z roku 2024. Zejména koncept „bezpečné třetí země“ v nařízení o azylových řízeních z roku 2024 byl rozšířen novým nařízením přijatým v únoru 2026. Tento koncept umožňuje členským státům zamítnout žádosti o azyl bez posouzení jejich podstaty, na základě toho, že žadatel by byl v „bezpečné třetí zemi“ mimo EU v bezpečí před nebezpečím nebo pronásledováním. Tyto země mají s EU (nebo s jejími členskými státy) dohodu, ve které se zavazují posuzovat žádosti o azyl odmítnuté EU.

I když žadatel nesplňuje kritéria pro uznání za uprchlíka nebo osobu potřebující mezinárodní ochranu, mezinárodní právo v oblasti lidských práv může stále ukládat členským státům EU povinnosti nevracení. Ačkoli mají jednotlivci právo odvolat se proti rozhodnutí, že země je pro ně „bezpečná“, nové nařízení může znamenat, že nemají právo zůstat na území dotčeného členského státu, zatímco soud toto odvolání posuzuje. Odesíláním žadatelů do zemí mimo EU by nová pravidla mohla znemožnit výkon práv zaručených EU, včetně práva na azyl a práva na účinný opravný prostředek, který výslovně zahrnuje možnost být poraděn, obhajován a zastupován u soudu.