Proč je medicína často „šitá na míru mužům“? Vědci zjišťují, jak nedostatek žen ve výzkumu ovlivňuje zdraví

Zaostření na nedostatečné zastoupení žen v medicínském výzkumu odhaluje zásadní mezery v našem chápání lidského zdraví. Příkladem je práce Sandry Shefelbine, profesorky bioinženýrství na Northeastern University, která studuje biomechaniku kostí.

Zaostření na nedostatečné zastoupení žen v medicínském výzkumu odhaluje zásadní mezery v našem chápání lidského zdraví. Příkladem je práce Sandry Shefelbine, profesorky bioinženýrství na Northeastern University, která studuje biomechaniku kostí. Při výzkumu kyčelní deformity zvané cam morfologie, která postihuje dvě třetiny žen, zjistila alarmující fakt: 95 % studií o této nemoci zahrnovalo pouze muže. Tato deformace, která může vést k artritidě kyčle v dospělosti, tak zůstává u žen nedostatečně prozkoumána.

Tento problém není ojedinělý. Mnoho léků a léčebných protokolů bylo schváleno na základě studií, které zahrnovaly převážně nebo výhradně muže, a to i pro stavy, které postihují obě pohlaví. Až v roce 1993 americký Kongres přijal zákon vyžadující zahrnutí žen do klinických studií, což pomalu začalo měnit situaci. Důsledky tohoto opomenutí jsou značné: lékařská péče je často standardizována pro muže, což může vést k chybným diagnózám, „medicínskému gaslightingu“ (kdy lékař nevěří pacientovým symptomům) a v nejhorších případech i k úmrtím. Například srdeční choroby jsou hlavní příčinou úmrtí u mužů i žen v USA, přesto je zastoupení žen ve výzkumu kardiovaskulárního zdraví šokující.

Vědci na Northeastern University se snaží tuto situaci změnit. Shefelbine vede studie, které záměrně zahrnují ženské subjekty. Chiara Bellini, profesorka bioinženýrství, zkoumá například tuhnutí aorty, které u žen probíhá pomaleji až do menopauzy, kdy se riziko vyrovná mužům. Její výzkum na myší modelech ukázal, že i zde je drtivá většina studií (přes 70 %) prováděna na samcích, a méně než 1 % studií zohledňuje menopauzu. Rebecca Shansky, profesorka psychologie, zase odhaluje pohlavní rozdíly v neurologických strukturách a reakcích na stres, například v obvodech „bojuj nebo uteč“.

Přestože existují směrnice, jako ty od amerického Národního institutu zdraví (NIH) z roku 2015, které vyžadují zohlednění pohlaví jako biologické proměnné, stále přetrvávají výzvy. Patří mezi ně dodatečné náklady a čas potřebný k provádění studií na obou pohlavích, tlak na rychlé publikování a zakořeněné návyky vědců, kteří dlouho předpokládali, že rozdíly mezi pohlavími nejsou dostatečně významné. Shefelbine se dokonce setkala s odmítnutím žádosti o financování s argumentem, že „ženy nehrají lední hokej“, přestože právě ženské hokejistky byly klíčové pro její výzkum cam morfologie. Cílem těchto průkopnických studií je nejen zaplnit mezery ve výzkumu, ale také inspirovat novou generaci vědců k inkluzivnějšímu přístupu.