Ztracené, ale znovu nalezené: Pět druhů ptáků se po desetiletích objevilo v Asii a Oceánii

V roce 2025 se vědcům a nadšencům podařilo znovu objevit pět druhů ptáků, které nebyly v divočině zdokumentovány po dobu nejméně deseti let. Tyto objevy, oznámené v nejnovější aktualizaci Seznamu ztracených ptáků, přinášejí významnou naději pro ochranu biodiverzity.

V roce 2025 se vědcům a nadšencům podařilo znovu objevit pět druhů ptáků, které nebyly v divočině zdokumentovány po dobu nejméně deseti let. Tyto objevy, oznámené v nejnovější aktualizaci Seznamu ztracených ptáků, přinášejí významnou naději pro ochranu biodiverzity. Všichni tito „nalezení“ ptáci jsou endemické druhy ostrovů v jihovýchodní Asii a Oceánii, což zdůrazňuje křehkost a jedinečnost těchto ekosystémů.

Seznam ztracených ptáků, který spravuje projekt Search for Lost Birds ve spolupráci s organizacemi American Bird Conservancy, Re:wild a BirdLife International, slouží jako systém včasného varování. Na rozdíl od Červeného seznamu IUCN, který sleduje riziko vyhynutí druhů, tento seznam upozorňuje na druhy, které nebyly dlouho pozorovány, což jsou první známky potenciálních problémů před jejich úplným vymizením. Díky těmto novým objevům klesl celkový počet „ztracených“ ptáků ze 163 v roce 2022 na současných 120.

Mezi pět druhů znovu objevených v roce 2025 patří ledňáček Bismarckův (Ceyx websteri) z Papuy-Nové Guineje, který byl naposledy zaznamenán před 13 lety. V indonéské Papui byl po dvou desetiletích znovu spatřen medosavka Biacká (Myzomela rubrobrunnea) a po 11 letech také střízlík širokozobý (Chenorhamphus grayi). Na Filipínách se po 18 letech podařilo vyfotografovat kukačkovce Sulského (Coracina guillemardi) a po roce 2008 byl znovu zdokumentován lejsek rezavoprsý (Cyornis camarinensis). Mimo těchto pěti objevů došlo k dalšímu mimořádnému nálezu na začátku roku 2026, kdy byl v Čadu po 94 letech vyfotografován skřivan rezavý (Calendulauda rufa). V Indii pak bylo po 125 letech zaznamenáno volání kriticky ohroženého běhouna Jerdonova (Rhinoptilus bitorquatus), jehož oficiální „nalezení“ však ještě vyžaduje fotografické potvrzení.

Přestože se daří některé druhy znovu objevovat, jiné bohužel mizí navždy. V roce 2025 byl za vyhynulého prohlášen tenkozobec úzkozobý (Numenius tenuirostris), stěhovavý bahňák, který byl naposledy zdokumentován v roce 1995. Jeho zmizení bylo způsobeno rozšiřováním zemědělské půdy, degradací mokřadů a lovem. Na seznam „ztracených“ druhů pro rok 2026 přibylo šest nových druhů, všechny endemické pro ostrovy a nepozorované déle než deset let. Mezi ně patří například holub císařský Mindorský (Ducula mindorensis) z Filipín nebo medosavka Guadalcanalská (Guadalcanaria inexpectata) ze Šalamounových ostrovů.

Ptáci čelí mnoha hrozbám, včetně ztráty přirozeného prostředí, lovu, zemědělství, změny klimatu a ptačí chřipky H5N1. Ostrovní druhy jsou obzvláště zranitelné, protože jejich malá stanoviště jsou často postižena invazními druhy, stoupající hladinou moří a intenzivnějšími bouřemi. John Mittermeier, ředitel projektu Search for Lost Birds, vyjádřil naději, že díky úsilí globální komunity pozorovatelů ptáků se podaří seznam ztracených druhů snížit na nulu. Tyto úspěchy ukazují, že i malé činy a zapojení veřejnosti mohou mít velký dopad na ochranu přírody.