Vodní medvědi na Marsu: Odolnost mikroskopických tvorů v mimozemské půdě

Tardigrádi: Mistři přežití Tardigrádi, běžně nazývaní vodní medvědi, jsou fascinující mikroskopické organismy s osmi nohami, které dokáží přežít v extrémních podmínkách. Jsou schopni se dehydratovat, scvrknout a znovu ožít při kontaktu s vodou. Jejich odolnost byla prokázána v hlubinách oceánů, v mrazivém arktickém prostředí a dokonce i ve vakuu vesmíru. Nyní se vědci zaměřili na to, jak by si vedli na Marsu.

Testování na marťanské půdě Mikrobioložka Corien Bakermans z Penn State University a její tým provedli experiment, při kterém smíchali tardigrády se dvěma typy simulované marťanské půdy, známé jako regolity. Tyto vzorky byly vytvořeny tak, aby co nejvěrněji napodobovaly půdu odebranou sondou Curiosity. Jeden typ (MGS-1) sloužil jako obecný zástupce marťanského regolitu, zatímco druhý (OUCM-1) se více podobal půdě z konkrétního místa odběru.

Rozdílné reakce na marťanské prostředí Výsledky ukázaly, že tardigrádi v obou prostředích přímo neprospívali, ale byly zaznamenány klíčové rozdíly. V simulantu MGS-1 byla pozorována výrazná inhibice, tedy snížená aktivita, již během dvou dnů. Tento typ půdy byl pro vodní medvědy mnohem škodlivější ve srovnání s OUCM-1, kde byla inhibice sice přítomna, ale v mnohem menší míře.

Vliv vody na odolnost Vědci teoretizovali, že by v regolitu MGS-1 mohla být přítomna nějaká látka, která by se dala odstranit promytím vodou. Proto vzorek regolitu MGS-1 propláchli a znovu do něj přidali tardigrády. Po tomto ošetření vykázali vodní medvědi téměř nulovou sníženou aktivitu a pod mikroskopem se pohybovali po svých osmi krátkých nožkách.

Význam pro astrobiologii Tyto poznatky naznačují, že ačkoli marťanské prostředí představuje pro tardigrády výzvy, jejich přežití by mohlo být ovlivněno chemickým složením půdy a přítomností vody. Výzkum publikovaný v International Journal of Astrobiology tak přináší cenné informace pro budoucí mise a pro pochopení možností života mimo Zemi.