Obezita stojí za 10 % diagnóz rakoviny, ukazuje nová studie. Jak snížit riziko?

Nová studie, publikovaná 9. března v časopise JAMA, odhaluje, že obezita je v současnosti příčinou přibližně 10 % všech nových diagnóz rakoviny ve Spojených státech každý rok.

Mnoho lidí zná pocit, kdy s nadšením začnou nový projekt, ale postupně ztratí zájem a nedokončí ho. Autorka článku popisuje svou vlastní zkušenost s touto tendencí, která za sebou zanechává stopy nedokončených řemeslných projektů, rozepsaných příběhů a nevyužitých domén. Po mnoho let se tyto „neúspěšné“ pokusy staly definicí jejího vnímání sebe sama – jako člověka, který si nedokáže důvěřovat, že dotáhne nápad do konce.

Schopnost důvěřovat si je však zásadní. V nejzdravějším stavu člověk ví, že se dokáže podpořit bez ohledu na kritiku, překážky nebo vnější okolnosti. Přestává se porážet ještě před začátkem a přijímá proces „zastavení“ jako přirozený a zdravý konec něčeho, co už neslouží. Důvěra v sebe sama spočívá v pochopení, jak a kdy uplatňovat své hranice, aniž by se člověk omezoval nebo se přetěžoval.

Autorka se letos rozhodla oddělit své sebevědomí od motivace k realizaci svých nápadů. Připomíná si, že není svými nápady, ale spíše jejich „nádobou“. Jde o posun od důvěry pouze v nápady k důvěře v sebe sama jako v celistvou a zdravou osobu. Při studiu fungování mozku objevila model změny chování COM-B, který zdůrazňuje tři oblasti – Schopnost (Capability), Příležitost (Opportunity) a Motivaci (Motivation) – jež musí být v rovnováze, aby došlo ke změně. Tento rámec se ptá: Máte fyzické nebo psychologické dovednosti k tomu, abyste to udělali? Jste obklopeni vnějšími faktory, které to umožňují? Až dosud autorka často měřila svou hodnotu pouze podle toho, jak dlouho jí vydržela motivace, což není udržitelné. Proto se rozhodla tento rok věnovat obnově důvěryhodného vztahu sama se sebou.

Prvním krokem v péči o sebe je odpuštění si za způsoby, jimiž si člověk v minulosti ublížil. Je to první krok k obnově jakéhokoli vztahu, který stojí za to opravit. Pokud je mysl spíše jako hromada rozházených bonbónů než úhledný zásobník, člověk se možná mnoho let potýkal s drsnou sebekritikou. To, že se mysl mění nebo je roztěkaná, neznamená, že si člověk zaslouží se shazovat. Nápady přicházejí a odcházejí – to je přirozené. Není to proto, že by byl člověk nedůvěryhodný, nestálý nebo si zasloužil méně uznání. Důležité je praktikovat afirmace, které člověka přijímají přesně takového, jaký je, namísto aby se miloval jen tehdy, když má pocit, že si to zaslouží.

Důležitá je i fyzická péče o sebe. Když se člověk dokáže postarat o své základní potřeby, jako je hlad, žízeň nebo únava, bez podmínek „pokud“ nebo „když“, posiluje tím své svaly sebedůvěry. Autorka se také distancuje od sociálních médií kvůli neustálému srovnávání s ostatními. Na Instagramu se jí stírají hranice mezi jejími hodnotami a tím, jaké úspěchy a estetiku jí servíruje algoritmus. Cítí se mnohem jasněji ohledně toho, kdo je, když nekonečně neskroluje.