Tisíce falešných pozitiv: Laboratorní rukavice zkreslovaly výzkum mikroplastů, ale vědci našli cestu k přesnějším datům

Vědci z University of Michigan učinili zásadní objev, který může přepsat dosavadní chápání rozsahu znečištění mikroplasty.

Vědci z University of Michigan učinili zásadní objev, který může přepsat dosavadní chápání rozsahu znečištění mikroplasty. Ukázalo se totiž, že laboratorní rukavice, které jsou běžně používány ve výzkumu, mohou neúmyslně kontaminovat vzorky a výrazně tak nadhodnocovat odhady mikroplastů ve vzduchu a vodě.

K tomuto překvapivému zjištění došlo, když studentka chemie Madeline Clough pracovala na projektu zkoumajícím mikroplasty v atmosféře Michiganu. Při analýze vzorků zjistila, že množství mikroplastů bylo tisícinásobně vyšší, než očekávala. Po intenzivním pátrání, které sama nazvala „divokým honem“, se ukázalo, že zdrojem kontaminace jsou stearáty – soli nebo mýdla, jimiž výrobci potahují jednorázové rukavice, aby se snáze sundávaly z forem. Tyto stearáty jsou na strukturní úrovni chemicky podobné mikroplastům a vizuálně jsou od nich téměř k nerozeznání, což vedlo k falešným pozitivům.

Výzkumný tým následně navrhl experiment, aby zjistil rozsah problému. Testovali sedm různých typů rukavic, včetně nitrilových, latexových a čistých laboratorních rukavic, a simulovali různé typy kontaktu, které by mohly nastat v laboratoři. Zjistili, že rukavice v průměru zanechávaly asi 2 000 falešných pozitiv na milimetr čtvereční. Nejméně částic zanechávaly čisté laboratorní rukavice, které jsou vyráběny bez stearátového povlaku a jsou určeny pro ultračistá prostředí, avšak jsou 2–5krát dražší než standardní rukavice.

Dobrou zprávou je, že tým ve spolupráci s absolventem Eduardem Ochoa Riverou a profesorem statistikou Ambujem Tewarim vyvinul nové metody, které dokážou odlišit falešné pozitivy pocházející z rukavic od skutečných mikroplastů v prostředí. Tyto metody, využívající skenovací elektronovou mikroskopii a světelnou mikroskopii, umožní vědcům přehodnotit potenciálně kontaminované datové soubory a získat tak mnohem přesnější obrázek o skutečném znečištění mikroplasty. Tento objev je klíčový pro budoucí výzkum a pomůže lépe cílit řešení problému mikroplastů.