Unikátní strategie přežití: Svítící ryba si „půjčuje“ světelný protein od své kořisti

V pozoruhodném příkladu přírodní vynalézavosti odhalil mezinárodní výzkumný tým, že bioluminiscenční ryba Parapriacanthus ransonneti nesvítí díky vlastní produkci světlo emitujících molekul, nýbrž si je „krade“ od své kořisti.

V pozoruhodném příkladu přírodní vynalézavosti odhalil mezinárodní výzkumný tým, že bioluminiscenční ryba Parapriacanthus ransonneti nesvítí díky vlastní produkci světlo emitujících molekul, nýbrž si je „krade“ od své kořisti. Tento objev, detailně publikovaný v časopise Scientific Reports, přináší nové poznatky o vzácné biologické strategii známé jako kleptoproteinismus.

Vědci provedli vysoce kvalitní sekvenování celého genomu ryby P. ransonneti a jednoznačně prokázali, že jí chybí gen potřebný k produkci luciferázy – enzymu zodpovědného za bioluminiscenci. Tím potvrdili, že ryba získává luciferázu z bioluminiscenčních korýšů, takzvaných mořských světlušek (Cypridina noctiluca), které konzumuje. Předchozí výzkumy sice naznačovaly tuto strategii, ale bez kompletní genomové analýzy nebylo jasné, zda ryba gen skutečně postrádá, nebo jej získala horizontálním přenosem genů od své kořisti.

Komplexní analýza genomu ryby Parapriacanthus ransonneti neukázala žádné stopy po genech luciferázy pocházejících z korýšů, ani důkazy o horizontálně přenesených genech. „Tyto výsledky poskytují přesvědčivé a jednoznačné důkazy, že tato ryba nevlastní genetický plán pro bioluminiscenci,“ uvedl Manabu Bessho-Uehara, docent z Frontier Research Institute for Interdisciplinary Sciences (FRIS) na Tohoku University. „Místo toho se zcela spoléhá na proteiny získané od své kořisti, což představuje skutečně jedinečnou formu biologické adaptace.“

Tento objev představuje první definitivní genomový důkaz kleptoproteinismu. Kromě evolučního významu otevírá tato práce nové cesty pro výzkum toho, jak mohou být proteiny přijímány, chráněny před trávením a udržovány ve funkčním stavu. Tyto poznatky by v budoucnu mohly přispět k vývoji inovativních systémů pro podávání léků ústní cestou. Ryby Parapriacanthus ransonneti, známé také jako zlaté smetáky, dorůstají délky asi 7 cm a obývají pobřeží Tichého oceánu, kde tvoří tisícové hejna. Jejich bioluminiscence, kterou využívají k maskování stínů před predátory, je fascinujícím příkladem adaptace v mořském prostředí.