Australské horské jasanové lesy jsou oficiálně ohrožené: Klíčem k záchraně je sběr semen

Australské horské jasanové lesy (Eucalyptus delegatensis), rozprostírající se na více než 350 000 hektarech v oblastech Victoria, Nového Jižního Walesu a ACT, byly oficiálně zařazeny mezi ohrožené druhy podle australských přírodních zákonů.

Australské horské jasanové lesy (Eucalyptus delegatensis), rozprostírající se na více než 350 000 hektarech v oblastech Victoria, Nového Jižního Walesu a ACT, byly oficiálně zařazeny mezi ohrožené druhy podle australských přírodních zákonů. Tyto majestátní eukalypty, dosahující výšky až 90 metrů, tvoří úchvatné lesy, které poskytují útočiště a životní prostor pro vzácné savce, jako jsou vakoveverky Leadbeaterovy a vakovlci velcí. Jsou také nedílnou součástí kulturní krajiny původních obyvatel, například pro kmen Taungurung, který v těchto horách sklízel můry Bogong.

Vztah horského jasanu k ohni je paradoxní. Přestože dospělé stromy po intenzivním požáru hynou, oheň zároveň připravuje půdu pro bohatou regeneraci z padlých semen. Klíčovou slabinou tohoto druhu je však fakt, že nově vyrostlé stromy potřebují 20 let, než samy začnou produkovat semena. Pokud během této zranitelné fáze dojde k dalšímu silnému požáru, regenerující les je zničen bez možnosti přirozené obnovy. V takovém případě je nutné umělé vysévání semen, často prováděné letecky.

Zvýšená frekvence silných požárů v posledních 20 letech, včetně ničivých požárů „Black Summer“, vyvolala vážné obavy o ekologické zdraví těchto lesů. Během tohoto období shořela třetina všech horských jasanových lesů vícekrát v jejich zranitelné, nezralé fázi růstu. Časté požáry výrazně poškodily tyto lesy, vedly ke ztrátě stromového pokryvu, narušení bohaté druhové rozmanitosti a snížení jejich ekologické funkce. Předpokládá se, že v příštích 60 letech by se rozloha horských jasanových lesů mohla snížit až o polovinu kvůli častějším požárům a selhání regenerace. Taková ztráta by měla výrazný dopad na krajinu, druhy, které v ní žijí, a také by uvolnila velké množství uhlíku uloženého v těchto lesích.

Tato předpověď vyžaduje zásadní přehodnocení způsobu, jakým jsou tyto lesy spravovány, chráněny a udržovány. Tradiční ochrana lesů, zaměřená na zastavení těžby a vytváření národních parků, má v případě horského jasanu omezené využití. Více než polovina těchto lesů se již nachází v chráněných oblastech a těžba je v klíčových oblastech zakázána. Změna klimatu a častější požáry navíc postihují i národní parky. Pro zajištění prosperity horských jasanových lesů je proto nezbytné kreativní a aktivní řízení. Jedním z klíčových řešení jsou ambiciózní, dlouhodobé programy sběru semen. Tyto programy by zajistily, že po opakovaných silných požárech bude možné rychle vysévat semena horského jasanu a zabránit tak selhání regenerace. Ačkoli jsou tyto programy nákladné, představují důležitou dlouhodobou pojistku pro přežití těchto unikátních ekosystémů.