Video z 80. let o spropitném vyvolává nostalgii: Jak se za 40 let změnila kultura dávání dýšek?

Kultura spropitného se neustále vyvíjí a pro mnohé byla vždy poněkud matoucí. Možná i proto vzniklo kolem 80. let školicí video, které mělo dát „tipy“ (slovní hříčka) ohledně dýška po jídle.

Kultura spropitného se neustále vyvíjí a pro mnohé byla vždy poněkud matoucí. Možná i proto vzniklo kolem 80. let školicí video, které mělo dát „tipy“ (slovní hříčka) ohledně dýška po jídle. Toto video, které se nedávno znovu objevilo na internetu, vyvolává vlnu nostalgie u generace X a živou diskuzi o tom, jak se vnímání spropitného proměnilo.

Instagramový účet Totally 80s Room zveřejnil klip, kde se mladá žena zamýšlí nad tím, kolik by měla dát spropitné. Hlas z pozadí radí: „Spropitné se může pohybovat od 10 % za přijatelnou obsluhu do 20 % za výjimečnou.“ Video dále ukazuje „špatnou“ servírku s rozmazanou řasenkou, která žvýká žvýkačku a říká zákazníkovi: „Máte štěstí, že vás obsluhuji.“ Naopak „dobrá“ obsluha je klidná a ochotná. Důraz je kladen na to, zda obsluha udělala vše pro příjemný zážitek, byla zdvořilá a znalá jídelního lístku. V případě „vyloženě špatné“ obsluhy video radí nedávat spropitné, jen nechat penny, aby bylo zřejmé, že se na dýško nezapomnělo, a stěžovat si manažerovi.

Komentáře pod videem ukazují širokou škálu názorů. Mnozí vtipkují o absurdnosti samotného videa, zatímco jiní debatují o současné etiketě spropitného. Někteří vždy dávají 20 %, jiní rozlišují 15 % za dobrou službu, 10 % za hroznou a 0 %, pokud si jídlo objednávají u pultu. Zaznívají i názory, že v zemích jako Austrálie se spropitné nedává vůbec. Jeden z komentujících trefně poznamenal: „Už to není spropitné. Je to provize.“

Ekonomický kontext dávání spropitného je v některých zemích, zejména ve Spojených státech, klíčový. Jak vysvětluje Jeffrey L. Seglin v článku pro MSN, obsluha a majitelé restaurací jsou na spropitném závislí. Federální minimální mzda v USA je 7,25 dolarů za hodinu, ale pro zaměstnance s dýšky je to jen 2,13 dolarů za hodinu. Většina Američanů, kteří se stravují venku, tak ví, že obsluha si vydělává na živobytí právě díky spropitnému.

Procenta očekávaného spropitného se v průběhu desetiletí výrazně zvýšila. Emily Lorsch z CNBC uvádí, že zatímco v 50. letech bylo běžné dávat 10 %, v 70. a 80. letech to bylo 15 %. V posledních letech se očekávání vyšplhala i nad 20 %. Studie Creditcards.com navíc ukazuje, že moderní platební terminály s přednastavenými možnostmi spropitného mohou vyvíjet tlak na zákazníky, aby dávali více – 22 % respondentů uvedlo, že se cítí pod tlakem dávat vyšší spropitné, než by normálně dali. Bez ohledu na měnící se etiketu je však jisté, že obsluha by si u stolu neměla pilovat nehty – to se snad nezmění.