Evropa se zbavila závislosti na ruském plynu, ale čelí nové výzvě: cenovým šokům na globálním trhu

Evropská unie se strategicky snaží snížit závislost na ruských fosilních palivech, a proto se zavázala do roku 2028 nakoupit ropu, LNG a jaderné energetické produkty z USA v hodnotě 750 miliard dolarů. Cílem je diverzifikace zdrojů a posílení energetické bezpečnosti.

Evropská unie se strategicky snaží snížit závislost na ruských fosilních palivech, a proto se zavázala do roku 2028 nakoupit ropu, LNG a jaderné energetické produkty z USA v hodnotě 750 miliard dolarů. Cílem je diverzifikace zdrojů a posílení energetické bezpečnosti. Navzdory těmto snahám však ceny plynu v Evropě opět vzrostly po narušení dodavatelských řetězců LNG, spojeném s napětím na Blízkém východě.

Tato událost přichází v době, kdy Evropská unie vstupuje do závěrečné fáze svého plánu na postupné ukončení odběru ruského plynu. Fyzické narušení dodávek je omezené ve srovnání se ztrátou ruských potrubních toků v letech 2021 a 2022, přesto byla cenová reakce nepřiměřeně velká. Tento kontrast poukazuje na změnu v tom, jak se riziko přenáší v evropském plynovém systému. Odklonem od ruského plynu EU snížila vystavení fyzickým přerušením dodávek, ale neodstranila vystavení cenovým šokům.

Narušení dodávek ruského plynu v letech 2021 a 2022 odhalilo rizika spojená se závislostí na jediném dodavateli a na nepružné potrubní infrastruktuře. Reakce EU, popsaná nejprve v plánu REPowerEU a dále rozvinutá v plánu pro rok 2025, spočívá na dvou pilířích: snížení poptávky po plynu a diverzifikaci dodávek – především přechodem na zkapalněný zemní plyn (LNG). To posílilo odolnost fyzických dodávek plynu, ale pravděpodobně zanechalo EU více vystavenou cenové volatilitě na globálních trzích.

Import ruského plynu po energetické krizi v roce 2022 výrazně poklesl, přičemž podíl Ruska na poptávce po plynu v EU klesl z 39 % v roce 2021 na 12 % v roce 2023. V roce 2024 EU stále dovezla přibližně 52 miliard kubických metrů ruského plynu, což odráží jak rozsah transformace, tak obtížnost úplného odstranění tak velkého dodavatele. V důsledku toho se rámec pro dokončení postupného ukončení stal přísnějším, se závazným fázovaným zákazem dovozu ruského potrubního plynu a LNG do listopadu 2027. Aktualizované pokyny Komise, vydané po narušení na Blízkém východě v roce 2026, také objasňují, že postupné ukončení musí být nyní řízeno v podmínkách omezených dodávek LNG a zesílené konkurence o nákladní lodě.

Tento posun naznačuje, že i relativně mírná rizika dodávek na globálním trhu s LNG mohou vyvolat výrazné cenové efekty, a to i v situaci, kdy celkové dodávky zůstávají dostatečné. Například méně než 10 % dodávek plynu do EU je spojeno s toky přes Hormuzský průliv, přesto ceny TTF vzrostly na přibližně 60 EUR/MWh, což je více než dvojnásobek úrovně před krizí. Diverzifikace tak sice snížila bilaterální závislost a rizika akutních fyzických přerušení, ale neodstranila vystavení cenovým výkyvům. Evropa se nyní učí navigovat v novém energetickém prostředí, kde je stabilita cen klíčovou součástí energetické bezpečnosti.