Judith Rapoport: Průkopnice, která zbavila OCD stigma a ukázala, že je to neurologická nemoc
ZdravíVe věku 92 let zemřela Judith Rapoport, dětská psychiatrička, které se připisuje zásadní přínos k tomu, že se obsedantně-kompulzivní porucha (OCD) dostala do povědomí široké veřejnosti.
Ve věku 92 let zemřela Judith Rapoport, dětská psychiatrička, které se připisuje zásadní přínos k tomu, že se obsedantně-kompulzivní porucha (OCD) dostala do povědomí široké veřejnosti. Její kniha *Chlapec, který si nemohl přestat mýt ruce* (1989), přeložená do více než 20 jazyků a napsaná srozumitelným jazykem pro laickou veřejnost, vycházela z jejího průkopnického výzkumu této poruchy.
Před vydáním knihy mnoho lidí s OCD netušilo, že podobnými problémy trpí i ostatní, a mnozí se za své chování natolik styděli, že ho tajili před rodinou a přáteli. Rapoportová však ukázala, že OCD má neurologický základ a je mnohem častější, než se dříve věřilo, postihuje možná až 2 % populace. Dříve se předpokládalo, že porucha souvisí s příliš přísnou výchovou. Rapoportová ale prokázala, že OCD je neurologické onemocnění, které se může dědit v rodinách a lze ho léčit léky. Její dvojitě zaslepená studie z roku 1989 s antidepresivem klomipraminem vedla k tomu, že americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) schválil jeho použití pro léčbu OCD.
„Myslel jsem, že jsem jediný, kdo se dotýká věcí, rovná je, desítky, možná stovkykrát denně,“ řekl Charles Gentz, který trpí OCD. „Bylo to duševní mučení. Myslel jsem, že jsem blázen. A pak jsem si přečetl knihu Judy Rapoportové a stud byl smyt.“ Gabrielle Shapiro, profesorka klinické psychiatrie na Icahn School of Medicine v New Yorku, dodala: „Napsáním knihy snížila stigma pro tyto lidi.“ Rapoportová sama prohlásila: „Byli to mučené duše. Pokud moje práce zmírnila jen část jejich bolesti, pak to nebyl ztracený čas.“
Judith Rapoportová se narodila v New Yorku a po studiu experimentální psychologie na Swarthmore College získala v roce 1959 lékařský titul na Harvard Medical School. Během své kariéry se stala klíčovou postavou v posunu americké psychiatrie, která se odklonila od freudovských modelů nevědomých konfliktů a zaměřila se na biologii mozku a její roli v duševních onemocněních. Kromě výzkumu OCD dohlížela také na studie o poruše pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) a dětské schizofrenii, kde rovněž pomohla změnit lékařskou ortodoxii. V roce 1978 publikovala práci, která ukázala, že chlapci považovaní za hyperaktivní a ti z kontrolní skupiny reagovali stejně na amfetamin, což zpochybnilo tehdejší přesvědčení, že stimulanty zklidňují pouze hyperaktivní děti. V případě dětské schizofrenie pak pomocí magnetické rezonance prokázala, že se jedná o progresivní stav vedoucí ke ztrátě mozkové hmoty, čímž vyvrátila dřívější předpoklady o vlivu výchovy. Do důchodu odešla v roce 2017 a byla jmenována emeritní profesorkou. Během své kariéry publikovala několik lékařských knih a více než 300 vědeckých prací. Její práce zásadně přispěla k tomu, že se dětská psychiatrie stala moderní, na důkazech založenou disciplínou.