Překvapivý objev v Káhiře: 30 ztracených veršů filozofa Empedokla mění chápání antické moudrosti

Vědci v Káhiře nedávno odhalili 30 dosud nepublikovaných veršů řeckého filozofa Empedokla, které zůstaly skryté po dobu 2000 let. Tento objev je považován za převratný, neboť Empedokles, žijící v 5. století př. n.

Vědci v Káhiře nedávno odhalili 30 dosud nepublikovaných veršů řeckého filozofa Empedokla, které zůstaly skryté po dobu 2000 let. Tento objev je považován za převratný, neboť Empedokles, žijící v 5. století př. n. l., byl významným předsokratovským myslitelem, jehož dílo bylo dosud známo převážně z citací pozdějších historiků a filozofů.

Empedokles byl známý svým jedinečným stylem, kdy své filozofické myšlenky přetvářel do poezie psané v hexametru. Jeho vliv na pozdější myslitele, jako byli Platón a Aristoteles, byl značný. Například Aristoteles se na Empedokla odkazoval častěji než na kohokoli jiného kromě samotného Platóna. Až do tohoto objevu se předpokládalo, že Empedokles napsal dvě hlavní díla – „O přírodě“, pojednávající o materialistickém vývoji kosmu, a „Očištění“, zabývající se náboženskými myšlenkami. Ani jedno z děl se nedochovalo v celém rozsahu.

Objev se uskutečnil díky papyrologovi Nathanu Carligovi z Univerzity v Lutychu, který identifikoval fragment papyru P.Fouad inv. 218 v archivech Francouzského institutu orientální archeologie v Káhiře. Tento fragment je považován za neznámou část Empedoklovy „Fyziky“, jeho velkolepé básně. Pro lepší pochopení významu objevu autoři výzkumu přirovnávají situaci k hypotetickému nálezu několika stránek původního díla Victora Huga, pokud by z něj v budoucnu zbyly jen úryvky z učebnic.

Empedokles věřil, že veškerá hmota je složena ze čtyř základních elementů: ohně, vzduchu, vody a země. Tyto elementy se podle něj nemění, ale pouze transformují v závislosti na jejich vzájemném poměru. Dále předpokládal, že dvě síly, Láska a Svár, ovlivňují spojování a oddělování těchto elementů. Láska spojuje nesourodé prvky do jednoty, zatímco Svár je zodpovědný za jejich rozpuštění. Tyto myšlenky ovlivnily jeho pohled na lidský úděl, který je podle něj soustředěn kolem těchto dvou sil.

Analýza nově objeveného textu odhalila nečekané souvislosti, včetně pravděpodobného přímého zdroje pasáže od Plútarcha (2. století) a také dialogu Platóna a textu Theofrasta, Aristotelova žáka (oba ze 4. století př. n. l.). Nové verše se konkrétně zabývají teorií částicových výronů a smyslového vnímání, zejména zraku. Tento objev tak poskytuje přímý vhled do Empedoklovy filozofie a otevírá nové možnosti pro hlubší studium jeho myšlenek a jejich vlivu na antickou filozofii.