Když selhání vede k síle: Příběh bódhisattvy soucitu a jeho tisíce paží pro všechny bytosti

V dnešní době, kdy se chamtivost, nenávist a nevědomost bezostyšně šíří světem, se mnoho lidí cítí zahlceno a propadá beznaději. Každý den přináší nové a náročné výzvy, a je těžké najít cestu vpřed.

V dnešní době, kdy se chamtivost, nenávist a nevědomost bezostyšně šíří světem, se mnoho lidí cítí zahlceno a propadá beznaději. Každý den přináší nové a náročné výzvy, a je těžké najít cestu vpřed. Obrácení se k bódhisattvovi Velkého soucitu však může dodat odvahu a pomoci nám uvědomit si, že v tom nejsme sami.

Před 2500 lety dosáhl princ Siddhártha Gautama po šesti letech úsilí úplného osvícení. Legenda praví, že tehdy, již jako Buddha, spontánně zvolal: „Div divů! Všechny bytosti jsou již Buddhou, plně obdařené moudrostí a ctností. Jen jejich nevědomý zvyk dualistického, sebestředného myšlení brání realizaci tohoto!“ Po tři týdny prý seděl pod stromem bódhi, pohlcen hloubkou tohoto poznání. Zpočátku pochyboval, zda lze tak zřejmou, a přesto subtilní pravdu vůbec sdělit. Nakonec se však, přesvědčen samotnými bohy, vydal po prašných cestách Indie, aby zasvětil život učení druhých, jak najít a kráčet po osvobozující cestě, kterou objevil. Jeho základním cílem, výsledkem jeho velkého osvícení, bylo prospět všem bytostem.

Slovo „láska“ se v buddhismu používá málo, v zenu se téměř nezmiňuje. Přesto je její neslyšný zvuk přítomen. Avalokitéšvara, tisíciruký bódhisattva Velkého soucitu, je aktivní formou nesmírné a zcela nesobecké, nedualistické lásky. Taková láska není pouhý sentiment. Každá z tisíce paží bódhisattvy končí rukou s otevřeným okem probuzené, transcendentální, nedualistické moudrosti v dlani. Bez tohoto otevřeného oka by tisíc upřímných, avšak slepě tápajících paží mohlo napáchat nevídané škody. Bódhisattva má také jedenáct hlav, aby mohl vidět do všech sfér.

Buddhistická legenda vypráví, že před věky se velký bódhisattva soucitu, Avalokitéšvara, podíval do mnoha pekel a spatřil je plné trpících bytostí. Vznikl v něm velký slib: „Osvobodím všechny bytosti od utrpení nižších sfér.“ Po nesčetné věky pak pracoval, sestupoval do jednoho pekla za druhým a vyprázdňoval je. Nakonec byl nepředstavitelný úkol hotov. Pekla byla prázdná, všechny živé bytosti byly osvobozeny od utrpení. S hlubokým uspokojením se bódhisattva usmál. Bylo hotovo. Ale náhle se ozval žalostný křik, pak další. Plameny šlehaly, kouř vířil, kotle plné krve šíleně bublaly. V méně než okamžiku bylo vše jako dříve, pekla byla opět zcela zaplněna. Srdce bódhisattvy se naplnilo nejhlubším zármutkem. Jeho hlava se rozlomila na jedenáct hlav. Jeho paže se roztříštily na tisíc paží. S jedenácti hlavami mohl bódhisattva vidět do všech směrů a najít každou trpící bytost, která potřebovala pomoc. S tisícem paží mohl dosáhnout do jakékoli sféry, aby tuto pomoc nabídl. Velký bódhisattva si vyhrnul tisíc rukávů a znovu se pustil do nekonečného úkolu.

Z naprostého, těžce získaného selhání, z obrovské beznaděje, nevzešlo stažení se, negace ani vzdání se, nýbrž větší závazek a větší dovednost. Jak říká Wu-men ve své sbírce kóanů „Brána bez brány“ (Gateless Barrier) v poněkud jiném kontextu: „Selhání je vskutku úžasné.“ Zen zastává názor, že soucitné úsilí bódhisattvy je jako úsilí někoho, kdo se snaží naplnit studnu sněhem. Házíte nekonečné lopaty sněhu, a jakmile každá dopadne na vodu, okamžitě se začne tát. Úkol je beznadějný, nemožný. A přesto zde leží podstata Cesty bódhisattvy. Slovo „bódhi“ znamená „moudrost“ a „sattva“ znamená „bytost“, takže bódhisattva je doslova „bytost moudrosti“. Bódhisattva je tedy bytost, která se moudře rozhodla dozrát za své nevědomé sebestřednosti a stát se prospěšnou pro všechny.