Kabelo Sello Duiker: Autor, který předběhl svou dobu, se vrací k mladým čtenářům díky nové nadaci

Nadace Kabelo Sello Duikera se oficiálně spouští 13. dubna, v den, kdy by zesnulý autor oslavil své 52. narozeniny. Tento krok působí spíše jako návrat než pouhé odhalení. Duiker je známý svými díly jako „The Quiet Violence of Dreams“ a „Thirteen Cents“.

Nadace Kabelo Sello Duikera se oficiálně spouští 13. dubna, v den, kdy by zesnulý autor oslavil své 52. narozeniny. Tento krok působí spíše jako návrat než pouhé odhalení. Duiker je známý svými díly jako „The Quiet Violence of Dreams“ a „Thirteen Cents“. I po jednadvaceti letech od jeho úmrtí jeho práce neztratila na síle, naopak se stala ještě ostřejší a trvá na svém místě v zemi, která se stále vyrovnává sama se sebou.

Vzpomínání, pokud je prováděno s úmyslem, má v sobě tichou radikálnost. Nejde o nostalgii ani o měkce zaostřený archiv prožitého života, ale o aktivní, živé zapojení. Nadace přichází s touto naléhavostí. Jejím cílem není jen zachování Duikerova odkazu, ale také jeho opětovné uvedení do oběhu mezi mladými čtenáři, spisovateli a mysliteli, kteří si možná ještě neuvědomují, jak hluboce k nim jeho slova promlouvají. Terrie Molepo, členka komunikačního týmu nadace, uvádí: „Budujeme každoroční vzpomínkovou přednášku, prostor, kde zveme klíčového řečníka, aby se zabýval tématy z jeho díla, otázkami LGBTQ+, post-apartheidní Jihoafrickou republikou a zkušeností být černochem v této zemi.“

Duikerova tvorba nikdy nebyla abstraktní. Žila v těle, na ulici, v neklidném prostoru mezi svobodou a jejími selháními. Jeho postavy se pohybovaly Jihoafrickou republikou, která byla nově osvobozena, ale stále hluboce zraněna. Toto napětí mezi slibem a realitou zůstává povědomé. Molepo zdůrazňuje, že realismus jeho děl přetrvává: „Když se podíváte na dnešní svět a pak na jeho dílo, paralely jsou nepopiratelné.“ Duiker psal v mnoha ohledech před svou dobou. Nebyl nepřístupný ani příliš konceptuální, ale ochotně pojmenovával to, čemu se ostatní vyhýbali. V době, kdy diskuse o queer identitě, duševním zdraví a vnitřním světě černochů v mainstreamové jihoafrické literatuře převážně chyběly, on už tam byl a psal do těchto tich.

Pro mnoho čtenářů Duikerova práce nabízela něco vzácného: uznání. Molepo odkazuje na myšlenku Toni Morrisonové psát pro černošského čtenáře, což je koncept, který se hluboce shoduje s Duikerovým přístupem. Jeho příběhy se nezabývaly překládáním černošské zkušenosti pro vnější pohled. Byly zakořeněny ve známosti, která nepotřebovala vysvětlení. Jeho protagonisté nebyli vzdálení ani idealizovaní. Byli to studenti procházející institucemi, bojující s dezorientací při přechodu z života v chudinských čtvrtích nebo na venkově do elitních akademických prostor. Byli mladí, nejistí, hledající. Byli v mnoha ohledech odrazem generace, která se snažila najít své místo v zemi, jež se přes noc změnila, ale ne dostatečně.

Kabelo Sello Duiker přispěl k vyprávění příběhů i v televizi. Molepo připomíná jeho práci na postavě Vusi v seriálu „Backstage“, která posouvala hranice toho, co bylo v té době ukazováno na jihoafrických obrazovkách. „Tato postava byla intenzivní, vrstvená, zabývala se povoláním a zároveň svou queer identitou,“ vysvětluje Molepo. „A to bylo v hlavním vysílacím čase. V době, kdy se lidé shromažďovali u televize. Záleželo na tom.“