Rebel Wilson natočila muzikál The Deb: Film má upřímné teplo, ale hudba je jeho slabinou

Rebel Wilson debutovala jako režisérka s muzikálem The Deb, který sice oplývá upřímným teplem, ale jako hudební dílo zcela nefunguje. Film se zaměřuje na Maeve, která je zpočátku zděšena tradicí debutantského plesu a jeho vnímáním jako zastaralého a patriarchálního.

Rebel Wilson debutovala jako režisérka s muzikálem The Deb, který sice oplývá upřímným teplem, ale jako hudební dílo zcela nefunguje. Film se zaměřuje na Maeve, která je zpočátku zděšena tradicí debutantského plesu a jeho vnímáním jako zastaralého a patriarchálního. Jednou z hlavních předností snímku je, že dokáže střet mezi Maeveinými moderními názory a smýšlením obyvatel Dunburnu podat převážně humorně, nikoli bolestně didakticky. Jak Maeve postupně změkčuje svůj postoj, uvědomuje si, že tradice – i ty starobylé – jsou důležitými rituály, které spojují komunity.

Film je hrdým zástupcem takzvaného „ženského obratu“ v australském hudebním divadle, který uznává, že divácká základna muzikálů je převážně mladá a ženská. The Deb je jednoznačně zaměřen na tento trh a je především o ženách. Herečky MacInnes a Abbott podávají vynikající výkony. Mužské postavy, jako je starosta Rick (Shane Jacobsen) a Maevein romantický zájem Dusty (Costa D’Angelo), jsou spíše okrajové. Rebel Wilson sama se objevuje v roli kadeřnice Janette, jejíž komediální výkon, který byl podmínkou financování projektu, dodává filmu očekávaný široký humor. Zvláštní zmínku si zaslouží i její dvě filmové dcery: Stevie Jean jako Annabelle s jedním z nejlepších hlasů v obsazení a Scarlett Crabtree jako Kid Koala, která je komediálním vrcholem.

Navzdory silným hereckým výkonům se film potýká s ústředním problémem: hudba je pro muzikál zdrcující slabinou. The Deb nedokáže najít soudržný zvukový ani choreografický jazyk, který by podpořil hluboce australský příběh, humor, estetiku a krajinu, jež jsou jeho základem. Jednotlivě se sice ve filmu objevují skvělé, chytlavé písně, ale celková hudební partitura netvoří ucelený celek. Vliv muzikálů Fangirls a Muriel’s Wedding: The Musical je patrný, ale tvůrci The Deb zřejmě nepochopili, že v těchto případech existovaly sofistikovanější dramaturgické základy propojující žánr, příběh a postavy.

Zatímco písně mohou v hudebním divadle plnit mnoho různých funkcí, v The Deb většinou neposouvají děj kupředu. Sám film to implicitně přiznává: jak se děj vyostřuje, následuje dlouhá pasáž bez písní, kde se všechny důležité události odehrávají bez hudby. To naznačuje, že hudba je spíše doplňkem k akci než integrovanou a podstatnou součástí vyprávění. Film však vyzařuje upřímné teplo k australským regionálním městům a jejich obyvatelům, což je vítané poselství pro národ, který stále zažívá rozdělení mezi městem a venkovem. Je jen škoda, že mu chybí vítězná, ikonická píseň, která by diváky spojila a udělala to, co muzikály umí nejlépe – vyslala je do komunit s písněmi, které mohou sdílet.