Byly zázračné zbraně Old Shatterhanda a Vinnetoua skutečné, nebo šlo jen o spisovatelův výplod?

Příběhy německého spisovatele Karla Maye ovlivnily nejednu generaci mladých čtenářů. Náčelník Apačů Vinnetou a jeho pokrevní bílý bratr Old Shatterhand vykonali velkolepé činy, k nimž jim pomáhaly jejich „kouzelné“ pušky. Otázkou však zůstávalo, zda byly zbraně dvou slavných hrdinů prérie skutečné, nebo šlo o pouhý mýtus.

Medvědobijka, henryovka a stříbrná puška – jakmile tyto zbraně promluvily, zlo a bezpráví neměly šanci. O jejich rychlosti a přesnosti se nejednou přesvědčili všemožní lumpové a bandité. Vinnetou a Old Shatterhand s nimi dokázali jedinou ranou skolit medvěda nebo prostřílet dřevěnou palisádu několika ranami na palec od sebe.

Čtenáři ale nemuseli o zázračných puškách pouze snít nad stránkami románů. Slavný spisovatel se totiž nechával tuze rád fotografovat. Pózoval jako Old Shatterhand nebo jeho východní obdoba Kara ben Nemsí, nejčastěji právě se třemi legendárními zbraněmi.

Na svých výpravách měl Old Shatterhand u sebe vždy dvě spolehlivé pušky: těžkou medvědobijku a slavnou henryovku. Karel May obě zbraně podrobně popsal v dopise, který roku 1894 zaslal jedné ze svých nadšených čtenářek: „Medvědobijka je dvouhlavňová předovka na dvě olověné kule. Její dostřel je 1 800 metrů a váží 20 starých liber (cca 10 kg), vyžaduje tedy velmi silného střelce. Pochází od slavné firmy M. Flirr, San Francisco a je jedinou zbraní tohoto typu. Henryovka nemá zakalenou hlaveň, jak by se asi čekalo při velké kadenci výstřelů, dostřel je 1 500 metrů. Patrony jsou umístěny v excentrickém otáčivém zásobníku. Je to nejlepší puška na světě. Mohl jsem vystřelit třeba 100 ran za sebou a hlaveň nebyla vůbec přehřátá, v opasku jsem u sebe nosíval 1 728 patron, to vystačilo na pár měsíců v divočině.“

Neméně slavná byla zbraň náčelníka Apačů. Ten vlastnil „… dvouhlavňovou pušku, jejíž dřevěné části byly hustě pobity stříbrnými hřeby. To byla slavná stříbrná puška, která nikdy neminula cíl.“

U spisovatele se kupily dotazy, zda pušky skutečně existují. Také redakce časopisu Deutscher Hausschatz, kde Mayova vyprávění vycházela, dostávala dopisy zejména ohledně zázračné henryovky. Roku 1891 proto nechala otisknout odpověď: „Slavný mechanik Henry ze St. Louis zkonstruoval opakovačku, jejíž uzávěr se skládá z excentricky se pohybující koule, v jejíž otvorech se nachází 25 nábojů. May ji dostal k vyzkoušení a upozornil, že bude-li vyráběna a prodávána v mnoha exemplářích, bude nevyhnutelným následkem vyhlazení indiánů a zvěře. Henry se proto rozhodl zhotovit pouze 12 kusů, které prodal 12 proslulým westmanům. Jedenáct z nich zmizelo v průběhu let na Divokém západě a jejich pušky s nimi. May je jediný, který ještě žije a jeho ručnice je jediná, která existuje…“ Slavný puškař byl ale pouze fiktivní postavou ze spisovatelových románů, což později potvrdila i redakce Deutscher Hausschatz.

Ve skutečnosti Karel May v době, kdy psal své romány, žádnou z „kouzelných pušek“ ještě nevlastnil. Dokonce neměl ani představu o tom, jak jednotlivé zbraně vlastně vypadají a fungují. Nejenže při líčení jejich rychlosti a přesnosti naprosto ignoroval veškeré fyzikální a balistické zákonitosti, ale jakmile došlo na odborné dotazy ohledně technických parametrů, podával slavný autor pokaždé naprosto jiné informace, které si v mnohém navzájem odporovaly.

Jako první „spatřila světlo světa“ Vinnetouova stříbrná puška. Německý spisovatel se roku 1896 seznámil se studentem práv Aloisem Schießerem a pozval jej na Velikonoce do své vily v Radebeulu. Student při této příležitosti pořídil řadu fotografií a na některých z nich byla k vidění i slavná stříbrná puška. Mnozí čtenáři Mayových románů se podivovali, jak mohla nádherná zbraň viset vedle spisovatelova stolu, když měla být pohřbena spolu s Vinnetouem. May přišel s historkou, že příslušníci ostatních indiánských kmenů se pokusili hrob vyloupit, aby pušku získali. „Nemohl jsem trvale zůstat v údolí řeky Metsur jako hlídač hrobu, a protože se dalo čekat, že se znesvěcení hrobu bude opakovat, stříbrnou pušku jsem vyzvedl.“

Několik dní před Velikonocemi navštívil spisovatele také městský úředník Paul Scheven se svým synem a dvěma jeho spolužáky. „On (Karel May) nás velice přátelsky přijal ve své pracovně přebohatě vyzdobené rozličnými předměty ze svých cest. Nad psacím stolem visela Vinnetouova stříbrná puška. Chtěli jsme vidět i slavnou medvědobijku a henryovku, ale jedna z nich byla zrovna předána puškaři k opravě, protože měla prasklé péro, a druhá byla schovaná, protože May chtěl podle svého vzoru sestrojit 25rannou pěchotní pušku pro německou armádu.“

Z výše uvedených vzpomínek je patrné, že spisovatel měl před Velikonocemi 1896 ve vlastnictví pouze stříbrnou pušku. Krátce po skončení svátků se objevila i medvědobijka, která údajně byla na opravě u puškaře v Drážďanech, zatímco slavná henryovka spatřila světlo světa až po roce 1900. Všichni pochopitelně chtěli vědět, odkud May pušky získal. Jeden z návštěvníků jeho vily se roku 1910 spisovatele zeptal: „Nuže, pane Mayi, řekněte mi popravdě, odkud pochází stříbrná puška.“ Na to May ironicky odpověděl: „Copak jste nečetl Vinnetoua?“

Odhalení tajemství Původ kouzelných pušek tak dlouho zůstával záhadou. Až v druhé polovině 30. let 20. století vyšlo najevo, že zbraně zhotovil drážďanský puškař Oskar Max Fuchs. Karel May ho vyhledal roku 1895 a pověřil jej delikátním úkolem: mladý puškař měl vyrobit slavnou stříbrnou pušku a medvědobijku, ale nikdo se o tom nesměl dozvědět!

Nutno poznamenat, že Fuchs byl v té době jen puškařským pomocníkem v jedné drážďanské továrně, kde pouze čistil flinty a vyřizoval drobné opravy. A právě z toho důvodu si ho spisovatel vybral. Pokud by totiž se zakázkou oslovil některého z věhlasných puškařů, celá věc by brzy vešla ve známost, a to May nechtěl.