Ozonův film Cizinec: Jak adaptace klasiky Alberta Camuse oživuje otázky absurdity a kolonialismu

François Ozon ve svém novém filmu „Cizinec“ (The Stranger) přináší adaptaci ikonického románu Alberta Camuse, která se snaží zachytit jeho mnohé nejednoznačnosti. Děj se soustředí na Meursaulta, jehož život se dramaticky změní po zastřelení mladého Araba na sluncem zalité pláži.

François Ozon ve svém novém filmu „Cizinec“ (The Stranger) přináší adaptaci ikonického románu Alberta Camuse, která se snaží zachytit jeho mnohé nejednoznačnosti. Děj se soustředí na Meursaulta, jehož život se dramaticky změní po zastřelení mladého Araba na sluncem zalité pláži. Následné uvěznění a soud tvoří druhou část příběhu, v němž Meursault zůstává lhostejným pozorovatelem absurdity existence a morálních očekávání společnosti. Ozonova adaptace se drží původního vyprávění, zároveň však rozšiřuje určité perspektivy, čímž filmu dodává vlastní vitalitu a bohatost.

Režisér Ozon se při adaptaci potýkal nejen s očekáváním čtenářů, kteří si román již vizualizovali ve své mysli, ale také s ikonickým statusem samotného Camuse. Camus, narozený v chudé francouzské osadnické rodině v Alžírsku a postižený tuberkulózou, se stal novinářem, dramatikem, hercem, filozofem, členem francouzského odboje, světoznámým romanopiscem a nositelem Nobelovy ceny. Jeho předčasná smrt ve 46 letech při autonehodě jen posílila mýtickou auru kolem jeho života a díla. Ozonův film, působivě natočený černobíle, plynule přechází mezi archivními záběry Alžíru z 30. let a filmovými rekonstrukcemi ulic a přírodních scenérií, kde si hraje světlo a stín. Horko slunce, odlesky moře a hmatatelná přítomnost písku jsou pro příběh klíčové a zároveň odrážejí Camusovu lásku k přírodnímu bohatství Alžírska.

Název románu „L'Étranger“ (ve francouzštině „cizinec“, „cizozemec“ nebo „outsider“) sám o sobě naznačuje nejednoznačnost Meursaultova postavení, kterou Ozon ve své adaptaci zachovává. Herec Benjamin Voisin ztělesňuje Meursaultovu klidnou nehybnost a mlčení, přičemž se pohybuje mezi těmito rolemi. Mezi sousedy ve francouzské čtvrti je jen jedním z mnoha, zatímco alžírští kolemjdoucí jsou zde pouze letmo zahlédnuti jako ti „cizí“. Mezi arabskými vězni, s nimiž je Meursault uvězněn, se náhle stává „cizincem“. Film sleduje jeho neúprosný posun od lhostejného pozorovatele k odsouzenému outsiderovi. Klíčovým momentem Ozonovy vize je konfrontace s kaplanem, kde Meursault odmítá konvenční útěchu a ztělesňuje „rebela“ z Camusova pozdějšího filozofického díla.

Koloniální kontext románu „Cizinec“ byl často politicky zpochybňován. Camusův nedokončený autobiografický román „První člověk“ (Le Premier Homme), nalezený na místě jeho smrti, odráží jeho složitější postoj k Alžírsku, než jaký mu přisuzovaly politické přesvědčení různých kritiků. Ozonova adaptace promlouvá k současnému publiku tím, že těmto nejednoznačnostem dává formu. Rozšířením přítomnosti Meursaultovy milenky Marie poskytuje Ozon jemné náhledy na Meursaulta, muže odsouzeného, protože „nehrál hru a odmítl lhát“, jak ho Camus později popsal. Režisér také dává hlas sestře zavražděného muže, Djemile (v románu bezejmenné), jejíž výkon tvoří emocionální centrum filmu.