Británie zvažuje rekordní čekání na trvalý pobyt: Migranti by mohli čekat až 20 let, déle než ve většině zemí

Britská vláda navrhuje výrazné prodloužení čekací doby pro migranty na získání trvalého pobytu, takzvaného „settled status“. Pro uprchlíky by tato doba mohla dosáhnout až 20 let, zatímco standardní lhůta by se mohla prodloužit na 10 let.

Britská vláda navrhuje výrazné prodloužení čekací doby pro migranty na získání trvalého pobytu, takzvaného „settled status“. Pro uprchlíky by tato doba mohla dosáhnout až 20 let, zatímco standardní lhůta by se mohla prodloužit na 10 let. Vláda tyto reformy odůvodňuje rostoucím počtem udělených trvalých pobytů, který od roku 2017 stoupá a do června 2025 by měl dosáhnout 163 000 ročně, s předpokládaným dalším výrazným nárůstem v příštích pěti letech. Změny jsou také prezentovány jako reakce na neregulérní migraci, přičemž inspirací je dánský model, který má „silně odradit“ vstup bez dokladů a snížit „přitahující faktory“ do Spojeného království.

Výzkumy však naznačují, že politiky založené na odstrašování jsou pro snižování imigrace slabým nástrojem. Rozhodnutí o migraci jsou totiž primárně ovlivněna podmínkami v zemích původu, nikoli nároky v cílových zemích. Ministerstvo vnitra tvrdí, že tyto úpravy nevyžadují schválení parlamentem, avšak opozice signalizuje záměr vynutit si symbolické hlasování. Velké obavy vyvolávají plány na zpětnou platnost změn, které by se dotkly i těch, kteří již v zemi žijí.

Pokud by návrhy prošly, Velká Británie by se zařadila mezi země s nejpřísnějšími imigračními pravidly na světě. V Evropské unii je nejbližší ekvivalent trvalého pobytu status dlouhodobě pobývajícího rezidenta pro občany třetích zemí, který vyžaduje pětiletý pobyt na platné vízum. Pouze Dánsko a Irsko, které se z celoevropského systému vyčlenily, mají delší lhůty (8 a 5 let, přičemž Dánsko může v některých případech zkrátit na 4 roky). Vláda Spojeného království sice tvrdí, že dočasný status uprchlíků a prodloužení doby pro trvalý pobyt přispěly k nejnižšímu počtu žádostí o azyl v Dánsku za 40 let, avšak tento pokles se shodoval s širšími celoevropskými trendy v azylových tocích, což ztěžuje připsání poklesu pouze domácím politickým změnám. Mezi anglicky mluvícími zeměmi je situace podobná: USA nemají formální minimální dobu pro zelenou kartu a Kanada nemá plošné časové požadavky, přičemž uprchlíci mohou získat trvalý pobyt okamžitě. Návrh na 20letou čekací dobu pro uprchlíky by byl mezi srovnatelnými zeměmi bezprecedentní a srovnatelný s nejpřísnějšími zeměmi jako Katar (20 let) a Japonsko (10 let).

Výzkumy také ukazují, že migrační politiky, které činí status migrantů dočasným, snižují jejich ochotu k integraci. Studie z Dánska například zjistila, že ztížení získání trvalého pobytu pro uprchlíky snížilo jejich šance na zaměstnání. Lidé, kteří se domnívali, že nové požadavky nesplní, ztratili motivaci a stáhli se z trhu práce, což je opakem toho, co vláda zamýšlela. Navrhované změny ve Spojeném království mohou vést k podobné dynamice a uvězní lidi v takzvaném „prodlouženém limbu“. Vzhledem k těmto rizikům by vláda měla být obezřetná a nepovažovat tento přístup za samospasitelný nástroj pro řešení imigrace.