Vědci odhalili důmyslnou recepturu římských malířů: Jak v Kartágu ušetřili na drahém rumělku

Římští malíři, kteří na konci 1. století dostali za úkol vyzdobit stěny Domu Salvia v dnešní Cartageně, si jen stěží dokázali představit, že jejich technická zručnost bude přitahovat pozornost i o dvacet století později.

Římští malíři, kteří na konci 1. století dostali za úkol vyzdobit stěny Domu Salvia v dnešní Cartageně, si jen stěží dokázali představit, že jejich technická zručnost bude přitahovat pozornost i o dvacet století později. Analýza nástěnných maleb z jedné z místností domu – patřících k nejlépe zachovaným ve starověké Carthago Nova – ukazuje, že tito řemeslníci měli sofistikované znalosti o materiálech používaných k výrobě pigmentů a také o efektech, kterých lze dosáhnout jejich kombinací.

Výzkumníci konkrétně identifikovali pokročilou „recepturu“, která jim umožnila snížit náklady a zároveň zajistit trvanlivost barvy. Tato metoda spočívala ve směsi pigmentů, včetně jednoho z nejcennějších minerálů té doby: drahého rumělku, často označovaného jako „červené zlato“. Objev této techniky podtrhuje nejen ekonomickou vynalézavost starověkých Římanů, ale i jejich hluboké porozumění chemickým a fyzikálním vlastnostem materiálů.

Tento nález je významný pro archeologii a historii umění, neboť poskytuje cenný vhled do praktických aspektů římského malířství a hospodaření s drahými surovinami. Ukazuje, že i v dávných dobách se umělci snažili optimalizovat své postupy, aby dosáhli požadovaného výsledku s co nejmenšími náklady, aniž by obětovali kvalitu a trvanlivost svých děl.