Jak román Deborah Levy oživuje Gertrude Stein: Dílo, které by hrdě posunulo hranice modernismu

Deborah Levy ve svém románu „My Year in Paris with Gertrude Stein“ nabízí nejen poctu slavné modernistické spisovatelce, ale také její novou, současnou interpretaci. Kniha je popisována jako dílo, které posouvá hranice a na které by samotná Gertrude Stein byla hrdá.

Profesor informačních systémů Yufei Yuan z DeGroote School of Business na McMaster University se umělé inteligenci (AI), neuronovým sítím a automatizovanému uvažování věnuje již od 90. let. Po celý život ho fascinovaly nové technologie a jeho akademickou práci odjakživa provází ústřední otázka: Jak lze nové vlny informačních technologií využít k vytvoření smysluplných přínosů pro společnost?

Už ve 25 letech, s vysokoškolským titulem z matematiky, navrhl numericky řízený stroj postavený na polovodičové technologii. Ve 30 letech pak vyvinul počítačový systém s integrovanými obvody pro banku. Bylo to v době Kulturní revoluce, kdy Čína uzavřela své hranice Západu a čínské banky stále používaly abakus. Yuan si tehdy přál tyto bariéry prolomit a se svým týmem strávil tři roky budováním počítače, operačního systému a psaním programů.

Yuan je přesvědčen, že umělá inteligence může doplňovat lidskou práci, ale lidé se budou muset přizpůsobit. Zdůrazňuje, že AI „nebere“ pracovní místa; místo toho lidé, kteří umí AI používat, nahradí ty, kteří ji nepoužívají. AI je nástroj, nikoli nezávislý aktér, a lidé rozhodují o jejím uplatnění, o tom, jak přepracovat pracovní postupy a jaké nové dovednosti se stanou cennými. Tento vzorec se opakuje v celé historii technologických změn – od kalkulaček přes tabulkové procesory až po internet.

Jeho nejnovější práce zkoumá, jak lze AI využít ke zlepšení výzkumu a služeb, například při analýze rizik nebo v marketingových kampaních na sociálních sítích. Zabývá se také studiem AI-asistované zdravotní péče, která řeší dlouhodobý problém: rodinní lékaři nemají čas naslouchat starším pacientům celé hodiny a mohou tak přehlédnout klíčové informace. „ChatGPT je ale velmi trpělivý,“ říká Yuan. Jeho nejcitovanější práce z roku 1995 se zabývá indukcí fuzzy rozhodovacích stromů, metodou používanou ve strojovém učení pro klasifikaci nepřesných nebo vágních lidských informací.

Yuan ho AI fascinuje, protože představuje jedno z nejambicióznějších intelektuálních úsilí lidstva: snahu navrhnout systémy, které dokážou napodobovat aspekty lidského poznání a vykonávat úkoly, o nichž se kdysi věřilo, že vyžadují jedinečnou lidskou inteligenci. Možnost vytvářet nástroje schopné vnímání, uvažování a učení je podle něj inspirativní i pokorná. Jeho zájem spočívá nejen v samotné technologii, ale také v tom, co odhaluje o lidské vynalézavosti a naší neustálé snaze rozšiřovat naše schopnosti prostřednictvím inovací.

Ideálně by AI měla převzít opakující se, časově náročné nebo analyticky intenzivní úkoly, čímž by lidem uvolnila prostor pro práci vyššího řádu – kreativitu, úsudek, empatii a strategické myšlení. Při správném použití se AI stává partnerem, který zvyšuje produktivitu, rozšiřuje možnosti jednotlivců i organizací a otevírá nové příležitosti pro inovace. Cílem není nahradit lidskou inteligenci, ale rozšířit ji. AI nabízí obrovský potenciál pro zvýšení efektivity i kvality vědeckého výzkumu, pomáhá zpracovávat velké objemy informací, identifikovat vzorce a generovat nápady. Podstata výzkumu – zvídavost, kritické myšlení, teoretický vhled a snaha o nové poznání – však zůstává zásadně lidská.